Petra je žena, která má ještě velkou část života před sebou. Přesto ví, že od jisté doby pro ni bude velmi důležité dodržování daných pravidel, bude se muset omezovat. A to je podle ní velkým utrpením, i když uznává, že si za všechno vlastně může sama.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Přátelé mi často říkali, abych se s jídlem krotila. To samé můj manžel, který mě dobře zná a ví, jak moc miluji sladké. Všichni mě nemocí děsili, ale já se jim jen smála a dál si žila po svém,“ vykládá Petra. „Teď toho ale lituji.“
Mám cukrovku. Není se čemu divit, byla jsem hloupá
Petra říká, že nikdy příliš nevěnovala pozornost sportu a pohybu. Odmalička trávila čas raději s pastelkami. Kreslení jí šlo a nikdo ji nenutil běhat venku s jinými dětmi. „Když jsem si nekreslila, tak jsem četla. Rodiče měli radost, že se vzdělávám, a nikdy mi nevtloukali do hlavy, abych začala cvičit nebo žít nějak aktivně,“ popisuje.
Horší to ale podle všeho bylo s jídlem. „Byla jsem o tři roky mladší než můj bratr a snědla jsem toho dvakrát tolik,“ vzpomíná. „Navíc on vždy sportoval a spaloval energii, zatímco já se jenom válela. A nejhorší to bylo, když bylo k jídlu sladké,“ přiznává se.
Ať už byla k obědu žemlovka, kynuté knedlíky nebo rýžový nákyp, Petra si pamatuje, že si odmalička byla zvyklá přidávat. To jí zůstalo i v dospělosti. „Minimálně třikrát týdně máme sladký oběd. K večeři jsem navíc donedávna jedla skoro každý den krupičnou kaši s extra porcí cukru,“ svěřuje se.
Petra ale nakonec na svou lásku ke sladkému doplatila. Před nedávnem jí doktor sdělil, že má cukrovku. Zpráva ji ranila, dobře si ale uvědomuje, že její životní styl opravdu nebyl nikdy dokonalý.
Dodržovat pravidla není snadné. Bez sladkého to zvládám těžko
Petra musela po diagnóze výrazně změnit jídelníček. „Sladké musím omezit na úplné minimum, což vůbec není snadné. Nejen proto, že mi chybí jako jídlo, ale taky nemám inspiraci na to, co vlastně vařit k obědu,“ přiznává.
Navíc začala cvičit, protože se obává, že by se k cukrovce mohly přidat další komplikace. „Mám silnou nadváhu a bojím se, že když to zašlo tak daleko, opravdu bych mohla mít brzy problémy s klouby, dýcháním a kdoví s čím ještě,“ strachuje se.
Petra svých činů lituje. Kdyby mohla, vrátila by čas a jedla zdravě. Bohužel pro ni je pozdě. Ostatním čtenářům ale vzkazuje toto: „Važte si svého zdraví, dokud ho máte.“
Autor: Šárka Cvrkalová
