Nela (35): Nezvládnu spát s manželem v jedné posteli. Miluji ho, ale svůj nešvar už musí řešit

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena spanek
Zena spanek

Nela svého manžela miluje, ale přesto noc co noc odchází spát do pokojíčku dětí. Zpočátku se snažila manželův problém přecházet, ale v poslední době se jeho chrápání zhoršilo natolik, že již nebyla schopná spát s ním v jedné posteli.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

O oddělených ložnicích Nela s nikým nemluvila. Nikomu do toho nic nebylo, navíc ji tato skutečnost začala velmi trápit. Mrzí ji, že manžel to asi vidí jinak.

Zpočátku se to dalo vydržet

Manžel vždycky čas od času pochrupával. Nebylo to ale nic, co by se nedalo vydržet. Někdy se stalo, že jsem ho musela vzbudit, aby přestal chrápat.

Ještě před rokem a půl jsem s manželem normálně sdílela ložnici. I když občas v noci chrápal, tehdy ho ještě stačilo probudit nebo do něho strčit, aby přestal.

Postupně se ale jeho chrápání začalo zhoršovat. Už to nebylo, že by chrápal třeba jednou do týdne. Bohužel začal chrápat pravidelně.

Byla jsem nevyspalá, protivná a podrážděná

Manželovo chrápání se na mě bohužel začínalo projevovat. Měla jsem za sebou i několik probdělých nocí po sobě, protože když začal zařezávat, probudilo mě to a já nebyla schopná znovu usnout.

Byla jsem nevyspalá, podrážděná a protivná na něho i na děti, které přitom za nic nemohly. Chyběl mi spánek a stačilo trochu, abych začala prskat na všechny okolo sebe.

I přesto jsem stále spala s manželem v ložnici. Postupně jsem se však začala děsit okamžiku, kdy půjdeme spát – věděla jsem totiž, že mě čeká další noc plná chrápání.

Na noc jsem začala chodit k dětem do pokoje

Už se to nedalo vydržet. Abych se alespoň trochu vyspala a mohla normálně fungovat, začala jsem v noci tajně odcházet k dětem do pokoje.

Manžel si zpočátku ničeho nevšiml. Ráno jsem vstávala první, jeho v noci nic neprobudilo, tak neměl šanci zpozorovat, že nespím vedle něho.

Prozradila mě až dcera, která se tatínka jednoho dne zeptala, proč nespím s ním v ložnici, ale chodím spát k nim do pokojíčku.

Manžela se to dotklo, ale svůj problém nechtěl řešit

Bylo vidět, že se to manžela dotklo, ale na moji žádost, aby své chrápání začal řešit, reagoval negativně. Mrzelo mě to.

Nadále v noci chodím spát k dětem, ačkoli už ne tajně, protože manžel o tom ví. Trápí mě, že nemohu spát vedle muže, kterého miluji.

Několikrát jsme se na téma chrápání pohádali. Štvalo mě, že manžel nechce zajít k lékaři, nechce si nechat pomoci. Přitom jsem přesvědčená, že kdyby k tomu doktorovi zašel, jistě by našel řešení, jak chrápání alespoň zmírnit.

Ráda bych se vrátila do ložnice ke svému muži, ale pokud bude nadále chrápat jako dřevorubec, bohužel to nepůjde. Doufám, že se mi ho podaří přesvědčit, aby s tím něco udělal.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články