Paní Helena si už jako malá holka přála vlastnit cukrárnu a v té prodávat domácí dobroty, které s maminkou vždy tak ráda připravovala a pekla. Snila o tom, že si otevře malou a útulnou prodejnu, ve které zákazníkům nabídne to, co měla ze všeho nejraději – sladké. Po narození dětí ale šly její plány na dlouhé roky stranou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Každý z nás má nějaký svůj sen. I paní Helena ho měla. Ačkoli ho na několik let potlačila, protože pro ni byly důležitější věci, nikdy na něho úplně nezapomněla.
Nečekaně jsem otěhotněla a mé sny musely stranou
Kvůli splnění svého snu, který mě doprovázel už od doby, co jsem byla malá holka a maminka mi poprvé ukázala, jak se pečou všechny ty sladké dobroty, jsem se dala na studium cukrařiny. Plánovala jsem si, že po studiu na střední škole začnu pilně pracovat na své praxi, a díky ní si zakrátko otevřu vysněnou cukrárnu.
Osud to ale chtěl jinak. Během studia jsem poznala svého nyní již dlouholetého manžela, se kterým jsem naprosto nečekaně dva měsíce před maturitou otěhotněla. V té době to byla pro moji rodinu ostuda, rodiče mi to měli za zlé, považovali mě za nezodpovědnou. Nakonec ale mě, dítě i přítele přijali.
Kvůli rodině jsem neměla čas sama na sebe
Pokud jsem si po narození dcery plánovala, že svůj sen zrealizuji, hodně jsem se přepočítala. Dva roky poté, co na svět přišla dcera Eliška, se narodil syn Lukáš. Každá máma dvou dětí ví, že plánovat si cokoli se dvěma caparty není ani trochu jednoduché. Pro dobro dětí a naší rodiny jsem proto své sny uvnitř sebe uspala a čekala na správný okamžik. Ten dlouhé roky nepřicházel, já ale na svůj sen nikdy úplně nezapomněla.
Konečně nastal ten den, kdy se věci daly do pohybu
Když byly děti dospělé a v podstatě již žily své vlastní životy, přišla ta správná doba. Cítila jsem, že nastal ten okamžik, kdy se věci konečně dají do pohybu. S pomocí mého muže jsem začala řešit věci potřebné k otevření malebné cukrárny, po které jsem vždy toužila. Stálo mě to hodně sil. A nejen mě, i manžela, který mi se vším ochotně pomáhal a byl mi oporou, když věci nešly zrovna podle plánu. Pak to ale konečně přišlo. Otevřela jsem si cukrárnu, která byla jen a jen moje!
Čekala jsem dlouho, ale nyní konečně žiji svůj sen
Na splnění svého snu jsem sice čekala velmi dlouho. Nyní ale mohu říci, že žiji svůj sen a že se vyplatilo počkat. Tímto bych chtěla poděkovat především svému muži, bez kterého bych to určitě nezvládla. Dík patří i dětem, které mi byly oporou, ačkoli věděly, že to byly ony, pro koho jsem se před lety svého snu vzdala.
Autor: Nikol Kolomazníková
