Bohuslava (58): Málem mě odvezla rychlá, když mě napadlo, co muž schovává pod peřinou. Z tohohle byste se orosili i vy

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena
Zdroj: Shutterstock

Když jsem zpod peřiny uslyšela ten zvuk a divné brnění, nejdřív jsem si myslela, že mě trefí šlak. Na tohle totiž opravdu nejsem stavěná. K mému úžasu bylo ale všechno jinak.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Manžel trpí nenapravitelným chrápáním

Vlastně ani nevím, kdy to začalo, ale pamatuji si, že když jsme spolu kdysi začali žít, tak se to určitě neprojevovalo. Vždycky spával jako malé štěňátko.

Postupem času jsem si začala všímat, že tak lehce ze spaní pochrápával. To by ještě šlo, protože jsem na něho párkrát luskla v noci prsty, otočil se a spal v klidu dál.

Jak šel čas, jeho nemoc se začala zhoršovat. Říkám tomu nemoc, protože nás to trápí silně už oba. Nemůžu celé noci spát a jemu jeho neustálé probouzení taky nedělá dobře. Občas, když se chci vyspat, chodím raději do obýváku na rozkládací sedačku.

Vyzkoušeli jsme už snad úplně všechno

Kudy chodím, tam se ptám, co by mu na to chrápání pomohlo. Vyzkoušeli jsme ledacos. Hodně lidí prý přestane chrápat, když nespí na zádech, to se minulo účinkem.

Kamarádky mi poradily různé přípravky do krku i nosu, čaje, tablety nebo éterické oleje. Nic ale nepomáhalo. Dokonce manžel i dobrovolně zhubnul, protože to prý způsobuje i obezita. Sice se od té doby cítí lépe, ale chrápe dál.

Chtěla jsem jít spát vedle

Jeden večer jsem potřebovala dobře spát, protože mě ráno čekalo vyšetření u doktora. Sbalila jsem si peřinu a chtěla odejít tradičně do obývacího pokoje.

Tentokrát mě ale manžel požádal, jestli bych mohla zůstat s ním v ložnici. Dělala jsem si z něho legraci, že v šedesáti dvou letech už by se nemusel bát spát sám v posteli. Dala jsem ale na jeho prosbu a lehla si vedle něj.

Obávala jsem se, co na mě vytáhne

Když zhasnul lampičku, najednou jsem začala vnímat pod peřinou takové brnění a zvuk. Okamžitě mě napadlo, že ten můj blázen nám pořídil na stará kolena nějaký vibrátor. Okamžitě mě polila hrůza.

Ještě než jsem na něho stačila vystartovat, že tohle snad nemyslí vážně, vytáhl zpod peřiny speciální vibrační polštář, který si prý ten den koupil a chtěl vyzkoušet, jestli to bude lepší.

Prý jde o nějakou novou technologii z Japonska, která reaguje na zvuk chrápání a jakmile ho zaregistruje, polštář začne vibrovat a pacient mírným šokem přestane ve spánku chrápat.

Zatím jsme to testovali jen pár nocí, ale světe div se – trošku to funguje.

Autor: René Podhrázský


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články