Zuzana si šla koupit nové oblečení, z obchodu ale odcházela kromě toho také s rozpačitým pocitem. To, co se jí stalo v převlékací kabince, by ji v životě nenapadlo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Oblečení nakupuji často a vždy si ho chodím zkoušet, to je logické,“ píše ve svém e-mailu. „Od toho dne si ale dávám dobře pozor, zda je jasně viditelné, že je kabinka obsazená.“
Když šla Zuzana ráno z domu, měla dobrou náladu. Za svým přítelem se ale vracela pohoršená a zároveň pobavená drzostí pokladního z obchodu s oblečením. Do kabinky jí sice vlezl omylem, to, co udělal potom, v ní ale vyvolalo smíšené pocity.
Myslel si, že je kabinka prázdná
„Když jsem si vybrala troje kalhoty, které jsem si chtěla vyzkoušet, zatáhla jsem za sebou u kabinky závěs. Jenže jak jsem si sedla na stoličku a začala si zouvat boty, pod závěsem nebylo vidět, že uvnitř někdo je,“ popisuje situaci Zuzana.
Shodou okolností šel okolo zaměstnanec prodejny, a když viděl prázdnou, ale zataženou kabinku, rozhrnul závěs. „Seděla jsem tam jen ve spodním prádle!“ dodává Zuzana.
Muž se začal omlouvat, rychle zatáhl a odešel k pokladně, kde na něho podle Zuzany ostatně stejně čekala fronta zákazníků. „Bylo mi trapně. Nejenže mě viděl on, ale jistě si toho trapasu všimli i další nakupující.“
Když Zuzana vycházela z kabinky, cítila na sobě pohledy a úsměvy všech okolo. Dokonce si chvíli myslela, že raději kalhoty vrátí, aby se vyhnula dalšímu kontaktu s prodavačem.
„Nakonec jsem si ale řekla, že se tak moc nestalo a kalhoty si koupím,“ dodává. „Netušila jsem ale, že bude incident u pokladny pokračovat.“
Zkoušel mě pozvat na rande
Zuzana chtěla být co nejdříve z obchodu pryč, a tak si oddychla, když na ni ve frontě konečně přišla řada. Modlila jsem se, aby už pokladní nic neříkal, ale to bylo marné,“ svěřuje se.
Muž se začal znovu omlouvat, a když ho poprosila, aby to už nechal být, dodal, že by jí to rád nějak vynahradil. „Řekl mi, že končí v sedm, jestli bych s ním pak třeba nezašla na kávu.
Prý by mě samozřejmě pozval. Tím by mi splatil to, jakou mi udělal scénu před ostatními. Slyšela jsem, jak se ženy za mnou uchechtávají. Musela jsem ukázat, že jsem to já, kdo někoho dnes ztrapní.“
Zuzana v tu chvíli slušně poděkovala za nabídku, odpověděla ale zároveň, že příteli by se asi společné kafe s někým, koho sotva zná, příliš nelíbilo. Když se jí pokladník znovu omlouval, vzala tašku s věcmi a utekla ven.
„Červenala jsem se, bylo mi hloupě. Netuším vlastně ani dodnes, jestli mi ten chlap zalichotil, nebo jestli mě jeho drzost naštvala.
Doma jsem se o tom zmínila příteli a společně jsme se všemu zasmáli. Od toho dne si v kabince dávám vždy pozor, abych dala jasně najevo, že jsem uvnitř.“
Autor: Šárka Cvrkalová
