Zklamaný Martin (40) popisuje: Největší optický klam nenajdete v žádném muzeu, ale u mojí přítelkyně doma

Když se Martin na internetu seznámil s Denisou, myslel si, že konečně našel dívku svých snů. Teď si ale není jistý tím, zda se nemýlil. Když totiž po pátém vydařeném rande konečně oznámila, že by ji mohl doprovodit domů, nečekal, že už ve dveřích ho udeří do nosu nepříjemný zápach.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

„Myslel jsem, že je dokonalá. Jenomže to byl jenom optický klam, kterým zakrývala, že ve skutečnosti je líná bordelářka,“ svěřuje se čtenář. „Mám ji rád, ale nevím, zda tohle dokážu snést…“

Je milá, pěkná, chytrá. Na první pohled dokonalost sama

Denisu poznal Martin přes inzerát na internetu. Okouzlila ho svým humorem. Když si spolu po pár dnech konečně vyšli ven, byl mile překvapen. „Denisa byla skvěle oblečená a voněla značkovým parfémem,“ popisuje.

„Bylo zjevné, že si dala záležet a jde od kadeřníka. Okouzlila mě i svým humorem a stylem chování. Projevila zájem o další schůzky a já neváhal. Myslel jsem si, jak mi budou všichni kamarádi závidět krasavici,“ přiznává.

I další schůzky proběhly v podobném duchu. Denisa přišla vždy krásně oblečená, načesaná, voňavá. V luxusních restauracích se chovala přirozeně, jako by se do luxusu narodila.

„Říkal jsem si, že snad není možné, aby tak dokonalá holka existovala. Vtipná, milá, a navíc opravdu krásná,“ říká Martin. „Tou dobou jsem netušil, jaká je doopravdy. Když jsem poprvé přišel k ní domů, oněměl jsem zděšením.“

Všude byl nepořádek, nedalo se projít dveřmi

„Už při vstupu do předsíně jsem si říkal, že snad v bytě pošlo nějaké zvíře. Smrdělo to tam zatuchlinou. Ale snažil jsem se předstírat, že je všechno v pořádku. Zul jsem se a položil si boty do zabláceného botníku. Jak jsem později zjistil, mohl jsem si je nechat, výsledek by byl stejný.“

Martin vypráví, že podlaha v celém bytě byla zablácená, jako kdyby se po ní někdo procházel v botách pořád. „Ve dřezu bylo špinavé nádobí, bylo ho tolik, že to vysvětlovalo ten zápach. V půlce skleniček byla plíseň.“

Denisa poprosila Martina, aby se posadil, že si dojde odložit do ložnice. „Seděl jsem na špinavém gauči, snažil se co nejméně dotýkat všeho kolem sebe a pozoroval ji, jak nemůže projít pootevřenými dveřmi. Za nimi byl očividně nepořádek, který neměla kam dát, a tak si tak ležel na své hromadě a čekal na úklid.“

Jakmile to šlo, omluvil se Martin, že má ještě něco na práci. „Sice po mně chtěla, abych zůstal na noc, ale to bych v tomhle nedovedl. I když jsem chlap, tak tohle na mě bylo moc.“

Od toho dne Martin u Denisy doma nebyl. „Venku jsme spolu byli dvakrát. Stále se mi líbí a asi k ní i něco cítím, ale nejsem si jistý, jestli dokážu překonat to, co jsem viděl. To, jak se obléká a chová, je jen jeden velký optický klam, ve skutečnosti je to jen líný člověk, který si libuje v nepořádku…“

Autor: Šárka Cvrkalová