Zatímco v některých zemích je zvykem, že vám budoucího partnera či partnerku vyberou rodiče a vy proti tomu nic nezmůžete, u nás tomu vždycky bylo jinak. I já jsem si myslela, že se jednoho dne zamiluji a vezmu si svého prince na bílém koni. Měl to být muž, kterého bych si sama vybrala. Moji rodiče to ale chtěli jinak a byli to oni, kdo rozhodl, za koho se jednoho dne provdám.
Když mi bylo dvaadvacet, oznámili mi rodiče, že se budu vdávat. Já byla toho času bez přítele a všechno mi to připadalo, jako hloupý vtip. Brzy jsem však měla pochopit, že mi rodiče opravdu vybrali budoucího manžela. A vdávat jsem se měla už za půl roku!
Svatba kvůli rodinnému podniku
V mojí rodině se už několik let dědí firma z generace na generaci. Toho času byl jejím majitelem můj otec, který firmu zdědil po dědečkovi. Firma se zabývala výrobou klobouků a svého času se jí dařilo. Jenže pak se objevila konkurence, klesla výroba a tím pádem i příjmy, což způsobilo, že tátovi hrozil krach firmy. To ale nemohl dopustit, proto přišel s řešením, které mělo celou situaci zachránit. Domluvil se s obchodním partnerem, že když si vezmu jeho syna, on firmu finančně podpoří a opět jí tak postaví na nohy.
Budoucího manžela jsem neznala
Svého budoucího muže jsem neznala a až do svatby jsem ho nikdy neviděla. Bydlel totiž v zahraničí a do České republiky přijel jen proto, aby si mě vzal. Jeho úmyslem bylo, že mě po svatbě odveze do Řecka, kde již několik let žil. Vdávala jsem se v době, kdy mi bylo necelých 23 let. Manželovi přitom bylo už 40. Náš věkový rozdíl ale nikoho nezajímal.
Pár dní po svatbě mě manžel odvezl do svého domova v Řecku. Ze dne na den mě tak odstřihl od rodiny, přátel i zázemí, které mi bylo tak blízké.
Roky jsem po jeho boku trpěla, u rodiny jsem neměla zastání
Z mého muže se vyklubal notorický nevěrník, který se choval ke všem hezky, ale svůj nahromaděný vztek si vyléval na mě. Za dveřmi našeho domova, který pro mě byl spíše vězením, na mě křičel, nadával mi a ponižoval mě. Poté si chodil užívat za milenkami, od kterých se vracel v noci nebo nad ránem, zpitý pod obraz. Dlouhé roky jsem trpěla, u rodiny jsem ale neměla zastání. Ukázalo se, že se otec ve smlouvě zavázal, že se nesmím rozvést. Byla jsem v pasti!
Táta si uvědomil, co mi vlastně provedl
Až po dlouhých jedenácti letech, během kterých jsem opakovaně čelila nadávkám, výhrůžkám a mnohdy byla svědkem toho, jak mě můj muž podvádí, si můj otec uvědomil, co mi vlastně udělal. Díky finanční pomoci jeho obchodního partnera se sice podařilo firmu opět rozjet a poslední roky se jí dařilo. Otce ale žralo černé svědomí, proto raději firmu prodal. Po jedenácti letech jsem se tak mohla vrátit domů, za svou rodinou i přáteli, o které jsem před lety přišla. Na tuhle životní zkušenost do smrti nezapomenu.
Autor: Nikol Kolomazníková
