Někdy ani dvacet let manželství neznamená, že člověka žijícího po našem boku známe dokonale. O tom se přesvědčila Žaneta, která se se svým příběhem svěřila naší redakci.
S mužem Lumírem vychovávala čtyři děti. To bylo samozřejmě psychicky náročné. Věnovali se spíše jim a na nějaké intimnosti neměli příliš času. Když přišel s nápadem víkendu na pronajaté chatě, byla zaskočená.
„Nebylo mu podobné, aby jednou myslel o víkendu jen na nás dva. Obvykle pracoval, protože i když měl přes týden napilno, neměli jsme dost peněz. Ale tentokrát vymyslel, že pojedeme na dva dny k lesu, jen já a on,“ popisuje čtenářka.
Nejdřív mi to přišlo romantické, ale brzy po příjezdu na místo mě muž překvapil
„Po cestě tam mi Lumír sliboval, jak si užijeme společné dny. Těšila jsem se, dlouho jsme nebyli jen sami dva bez dětí. Popisoval mi místo, kam jedeme, a já měla pocit, že to bude něco jako skvělá dovolená,“ přiznává čtenářka.
„Ale už po příjezdu na chatu se všechno změnilo. Lumír vytáhl flašku s alkoholem a začal popíjet. Navíc nutil k pití i mě, že prý nemám být za suchara.“
To Žaneta odmítla. Večer, když vytáhl na balkoně deku a snažil se o romantický piknik při západu slunce, byl už Lumír opilí natolik, že sotva stál na nohou. Žaneta přiznává, že jí byl dokonce odporný.
Začal mě nutit k věcem, co se mi nelíbily
Lumír se nejdřív snažil žertovat, ale jeho blábolení bylo prý sotva rozumět. Brzy se pokusil Žanetu svést. „To, co dělal, ale vůbec svůdné nebylo,“ vzpomíná. „Naznačila jsem mu, aby přestal.“
Jenže její muž se začal chovat násilnicky. Pevně ji držel za ruku, vynutil si polibek a chtěl pokračovat. Ona se nakonec musela sebrat a odejít pryč. A jelikož chata byla na odlehlém místě, utekla Žaneta zkrátka mezi stromy do lesa.
Zachránil mě bratr
„Bylo mi smutno, zároveň zle z muže, který se mě v opilosti pokusil svést. Neměla jsem tušení, co mám dělat a chtělo se mi plakat,“ popisuje své pocity. „Nikdy jsem se necítila hůř.“
Podle Žanety se předtím Lumír alkoholu skoro nedotkl, netušila, co to do něho vjelo, a její představa o romantickém výletu se rychle rozplynula. Na děsivém místě mezi stromy se schovávala asi hodinu, než se odhodlala zavolat pomoc.
„Bylo mi to trapné, ale nakonec jsem dala vědět svému bratrovi, co se stalo. Nechtěla jsem se s Lumírem už ani vidět. Chtěla jsem co nejrychleji do bezpečí.“
Bratr nakonec našel Žanetu uplakanou mezi stromy. Pomohl jí sbalit na chatě několik věcí, ignoroval přitom muže, který opilý spal na dece na balkoně. Pak i se svou sestrou odjel pryč.
„Je to někdo, koho jsem dvacet let neznala. Požádala jsem o rozvod. Máme spolu sice čtyři děti, ale nechci ani kvůli nim žít s někým, kdo mě tak příšerně zklamal a vyděsil,“ zakončuje příběh čtenářka.
Autor: Šárka Cvrkalová
