Zamilovala jsem se do manžela své sestry. Cítím se hrozně, ale nemůžu si pomoct

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
svatebniden
svatebniden

O lásce se říká, že je slepá. V mém případě toto pořekadlo opravdu platí do puntíku. Zamilovala jsem se totiž do manžela své vlastní sestry. Za svoje city se nenávidím, ale nemohu si pomoci. Trvá to už dlouho a já nevím jak dál.


Pan osudový

S mojí sestrou jsme měli celý život hezký vztah. Já byla z nás dvou ta více ambiciózní, ona ta více umělecky zaměřená. Zatímco se věnovala po střední škole vlastní tvorbě v podobě malé šicí dílny, já vystudovala práva a ponořila se do kariéry. Náš život se tedy vyvíjel v jiném tempu i směru, ale vždy jsme si našly čas zajít na večeři, nebo na kávu, a probrat, co je nového.

Petra je o dva roky mladší než já a krátce poté co oslavila třicetiny, potkala svého pana osudového. S lehkou závistí jsem poslouchala její zamilované povídání a přála si už také konečně potkat toho pravého. Brzy mě pozvala na večeři, kde mě Mirkovi chtěla představit. Její lásce, o které mi pokaždé básnila.

Láska na druhou

Zdroj: Todd Arena/123RF.COM

Byla jsem na něj zvědavá a na večeři se těšila. Hned jak se mi představil, zaujal mě. Byl nesmírně charismatický a milý. Celý večer nás obě bavil a nejen moje sestra, z něj byla úplně pryč. Když mě na rozloučenou objal, všechno se ve mě zachvělo. Jeho vůně, pohled, úsměv. Hrozně se mi líbil. Navíc to byl skvělý člověk.

Měsíce plynuly a Mirek požádal Petru o ruku. Svatba se konala na naší rodinné chalupě v Českém Švýcarsku a byla skoro pohádková. Šla jsem sestře za svědkyni a byla plná zmatených pocitů. Kdykoliv jsme se na svého nového švagra podívala, poletovali mi v břiše motýli a měla jsem co dělat, abych se chovala “normálně” a nikdo na mě nic nepoznal. Takhle to přece nejde. Léčila jsem svou nešťastnou duši alkoholem a posvatební opice, která mi seděla ráno za krkem, byla pořádně těžká.

Srdci poručit nejde

Po návratu domů jsem se ještě více ponořila do práce. Snažila jsem se zapomenout. Když jsem nebyla v práci, chodila jsem běhat. Chtěla jsem všemu utéct. Nebyla jsem schopna myslet na jiného muže než na Mirka a cítila jsem se přitom hrozně. Nesnášela jsem se za to a ani slovem jsem se o svých pocitech nikomu nezmínila.

Snažila jsem se mu vyhýbat. Za sestrou jsem chodila, když neměl být doma. Vykroucela jsem se ze společných akcí a tajně se pak doma koukala na jeho fotky na facebooku. Čím víc se mi sestra svěřovala, jak je šťastná, a jak je její novomanžel báječný muž, tím to pro mne bylo celé beznadějnější. Každá chvíle v Mirkově přítomnosti ve mne znovu oživovala jednostranné city.

Na jednom firemním večírku jsem se seznámila se sympatickým kolegou. Začali jsme se stýkat. Jmenuje se Hynek a je moc fajn. Momentálně spolu už bydlíme, ale já si pořád udržuji divný vnitřní odstup. Vím, že je to hrozné, ale často si ve chvíli, když mě objímá, představuji místo něj Mirka. Opravdu se snažím zapomenout a žít přítomností. Chci se zamilovat do Hynka, ale nevím si rady. Poručit srdci nedokážu.

Autor: Svatava Pokorná


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články