Zachránila jsem cizího člověka, který si chtěl vzít život

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
zenaukoleji
zenaukoleji

Někdy stačí jedna jediná obyčejná věta. Může to být přesně to, co potřebujeme slyšet. Ale potřebujeme to slyšet od někoho jiného. Třeba i od někoho cizího, kdo nás vůbec nezná a nic o nás neví.


Jak se běžný pracovní den může zvrtnout

Nina je 32letá žena, která pracuje v týmu dispečerů na rušném vlakovém nádraží v Birminghamu. Když jednoho dne přišla do práce jako pokaždé, neměla ani tušení, jak se jí ten den vryje do paměti.

Během své práce si najednou všimla ženy na druhém konci nástupiště. Stála na samém okraji a vůbec se nehýbala. S nikým tam nebyla, s nikým nemluvila. Její pohled byl zaměřen na koleje. Nespustila z nich oči. Instinkt Nině napověděl, že něco není v pořádku. „Chvíli jsem ji sledovala a pak jsem se rozhodla jít si s ní promluvit,“ vypráví Nina. „Nevěděla jsem, co přesně mám říct. Ale věděla jsem, že něco říct musím. Cokoliv.“ A tak Nina začala: „Ahoj, já jsem Nina. Jak se máš?“ Ale žena Ninu ignorovala a stále hleděla na koleje. Nina měla strach, že se žena chystá skočit pod vlak. Pokusila se tedy o další kontakt. „Pochválila jsem jí, jak je krásně nalíčená, a řekla jsem, že mám ráda tutoriály na YouTube.“ Nina se zoufale snažila jakkoliv zavést rozhovor. Ale mladá žena stále neodpovídala.

Nina se snažila signalizovat kolegům, že je tu problém. Někdo z nich to naštěstí pochopil a zavolal na pomoc Britskou dopravní policii. Mezitím se Nina stále pokoušela o rozhovor: „Jsme tu jen ty a já. Jen chci, abys věděla, že mi můžeš věřit. Jen mi řekni, jestli jsi v pořádku.“

Žena pak z ničeho nic začala zoufale plakat. „Nejsem v pořádku,“ řekla Nině. Ta jí nabídla, že půjdou někam do soukromí a dají si šálek čaje. Mezi vzlyky řekla mladá žena Nině, že přišla o otce a ještě se s tím nevyrovnala. V tu chvíli se Nině podařilo jemně odvést ženu od okraje nástupiště a zabránit tak její sebevraždě.

Lidé potřebují vědět, že se o ně někdo zajímá

Pak si ženu přebrala policie. Nina se pokoušela zjistit, jestli je v pořádku. „Policie mi bohužel nechtěla nic říct. Neznám ani její jméno. Ale pravděpodobně jsem přispěla k záchraně jejího života. Lidé prostě chtějí vědět, že na nich někomu záleží. Tohle je opravdu mocné.“

Nina teď pracuje na kampani: Malý rozhovor zachraňuje životy, kterou spustil železniční průmysl ve spolupráci se Samaritány a Britskou dopravní policií.

Autor: Jana Janáčková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články