Z důchodu živím svého vnuka. Odmítá se postavit na vlastní nohy

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
babicka
babicka

Alešovi v jeho dvanácti letech zemřeli oba rodiče při nešťastné autonehodě, neváhala jsem a vzala ho do péče. Byl pro mě vším a také jediným, kdo mi zůstal. Manžela jsem ztratila už před několika lety. O chlapce jsem se tedy rozhodla postarat. 


Svého vnuka miluji nade vše. Dělám pro něho maximum a rozkrájela bych se jen proto, aby on byl šťastný. Bohužel můj důchod sotva stačí na všechno a zmínka o práci ho vždy akorát rozčílí.

Vždycky to byl hodný a vděčný chlapec

Už odmalička vynikal v práci s počítači, bavilo ho malování a vymýšlení různých nových věcí. Jeho obrázky mám polepenou celou ložnici. Když byl menší, nebyl snad den, kdy by pro mě něco nenakreslil. A jeho láska k tomu všemu se po dokončení základní školy nezměnila, proto se rozhodl začít studovat střední grafickou školu.

Dala jsem do jeho studií veškeré úspory

Zdroj: 123RF.COM

Měla jsem naspořeno poměrně dost peněz. Rozhodla jsem se, že neexistuje lepší volba, než je vložit do vnukova úspěchu. Školné na jeho vysněné škole totiž vyšlo na dvacet tisíc korun za rok. Jelikož byly jeho výsledky výborné a já měla radost, že ho škola baví, podporovala jsem ho a zaplatila mu celé tři roky školy. Byl mi za to vděčný. Neustále mi děkoval, opakoval, jak mi jednou všechnu mou starost oplatí, dělal mi v mém jinak neveselém životě radost.

Po maturitě nastaly finanční problémy

Aleš odmaturoval se samými jedničkami a rozhodl se ve studiu pokračovat i na vysoké. Částka za školné se však zdvojnásobila a finance z mé soukromé zásoby zcela došly. Už o prázdninách sliboval, že si najde práci a druhý semestr si zaplatí sám. Práci si opravdu našel, po prázdninách s ní ale skončil. Tvrdil, že si na školné vydělal dost. První semestr jsem zaplatila já z posledních peněz, co jsem měla.

Když ale nastal čas zaplacení druhého semestru, oznámil mi, že si z vydělaných peněz pořídil nový notebook, který ke škole nutně potřeboval a že mu tak ještě pět tisíc chybí. Věřila jsem tomu, že mi je vrátí, jak slíbil a pomohla mu za podmínky, že si najde práci i ke škole. Ani po měsíci však práci neměl, vymlouval se, že by nestíhal a začal na mě být v tomhle ohledu nepříjemný.

Nešlo jenom o školné

Můj důchod nám vystačil sotva na jídlo a základní životní potřeby. Vnuk sice dostával od státu nějaké ty příspěvky, za které si mohl dovolit koupit nové oblečení nebo zajít s kamarády na pivo, přesto jsem měla pocit, že vycházíme jenom stěží. Navíc začal kouřit, což se na finanční situaci také poměrně podepsalo…

Práci stále nemá. Snažím se ho pochopit a pomoci, jak to jen jde

Svému vnukovi dám vše, co mám, Problém ovšem je, že už nemám z čeho brát a bojím se, že bude muset se školou příští rok skončit. Jeho argumenty, že na práci nemá čas, když je celé dny ve škole, jsou oprávněné. Školu má denně do tří a pracovat po nocích by ho jen vyčerpalo. Přesto se obávám, že pokud si alespoň na víkendy nenajde nějaký ten přivýdělek, bude muset to, co ho tolik baví, ukončit.

Vyčítám si to, že mu nemohu více pomoci. On je ke mně sice laskavý a tvrdí, že to není moje chyba, já však budu do smrti litovat, pokud ukončí školu v polovině. Nejen kvůli penězům, které jsme do studia už dali, ale především kvůli jeho lásce k oboru.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články