Vlasta (38): Šla jsem vynést odpadky a u popelnic našla něco, co mi otočilo život vzhůru nohama

od Adéla Vocetková
Zdroj: 123RF.COM

Dnes jsou to už tři roky od osudného setkání Vlasty s Rickem, křížencem, kterého našla ve zuboženém stavu u popelnic. Od té doby se její život zásadně změnil, podle jejího vyprávění ale ve všech směrech k lepšímu.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Dřív se Vlasta příliš nezajímala o své okolí, byla samotářka, jejíž hlavní zálibu tvořilo jídlo. Styděla se za svou postavu a příliš nechodila do společnosti. To všechno se ale změnilo.

Našla jsem ho zuboženého u popelnic. Chtělo se mi brečet

„Šla jsem tehdy vynést odpadky do sběru. Chodila jsem vždycky pozdě večer, tak nehrozilo, že někoho potkám. Byla jsem šílený asociál, dokonce jsem tehdy ještě pracovala z domu jen proto, abych se lidem vyhýbala,“ popisuje se Vlasta.

„Když jsem si všimla zuboženého zvířete, myslela jsem, že už snad ani nežije. Ale on začal kňučet a vrtět ocasem, když jsem ho pohladila. Do očí se mi nahrnuly slzy, pes měl velkou tržnou ránu na hlavě a zlomené obě přední nohy, okamžitě jsem ho odvezla na veterinu.“

O pár dní později byl Rick, jak ho nová majitelka pojmenovala, z nejhoršího venku. „Nahlásila jsem na obci i na policii, že jsem našla týraného psa. Původní majitel se ale nikdy nedohledal. A já jsem se nakonec rozhodla si Ricka nechat, přirostl mi k srdci a bylo by mi líto dát ho do útulku a netušit, kde skončil.“

Začal mi nový život. Zhubla jsem a našla si přítele

Nový kamarád Vlastě doslova obrátil život naruby. „První dny to bylo náročné. Chodit s ním na dlouhé procházky mě ale po čase začalo bavit, dokonce jsem si zvykla brát si ven knížku a sedět v parku na lavičce, zatímco Rick běhal kolem. A to byla velká změna.“

Vlasta postupně přestala vnímat každého člověka, který prošel kolem, jako nebezpečí. „Dřív jsem chtěla být sama. Každý, koho jsem potkala, mě děsil. Ale s Rickem jsem na dlouhých procházkách začala potkávat ostatní pejskaře, zdravit se s nimi a dávat se s nimi do řeči.“

Po půl roce pravidelných procházek Vlasta zjistila, že pohyb na zdravém vzduchu má na její tělo dobrý vliv. „Začala jsem hubnout, s Rickem jsme chodili taky běhat. Práci z domu jsem si udržela, abych s ním mohla zůstat co nejvíce času.“

Dnes má Vlasta už rok a půl přítele, žijí v domě se šťastným psem, kterému jeho bývalé utrpění připomíná jen malá jizva mezi chlupy na hlavě. Vlasta je ráda, že tehdy v noci k popelnicím šla a psa zachránila. On na oplátku zachránil ji, jak sama dodává.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články