Vlaďka (57): Jsem po 7mé vdaná a mám 8 dětí. Snad to bude konečně ten pravý

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
velka rodina
velka rodina

Na lásku jsem nikdy neměla štěstí. Svědčí o tom i skutečnost, že jsem začátkem letošního roku již po sedmé stanula před oltářem. Mám za sebou šest nepovedených manželství a roky strávené po boku mužů, kteří si mě nevážili nebo se mnou jednali jako s kusem hadru. Jediné, za co mým bývalým partnerům mohu vděčit, je mých 8 krásných dětí.


První manželství trvalo krátce

Zdroj: 123RF.COM

Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo čerstvých 18 let. V té době to nebylo nic neobvyklého, navíc jsem se vdávala, protože jsem „musela“ – první dcerka byla na cestě a od slušného děvčete se zkrátka tak nějak očekává, že přivede dítě do kompletní rodiny. První manželství netrvalo dlouho, můj první manžel byl jen o dva roky starší nežli já, byl ještě nevybouřený, plný chtíče po zážitcích a dva měsíce po narození dcerky mi jednoduše oznámil, že se chce nechat rozvést. Manželé jsme byli jen 8 měsíců.

Manželé s číslem 2 až 4

Tehdy jsem si myslela, že o mladou maminku s dítětem nikdo ani nezakopne. Potkala jsem ale Zbyška, byla to láska jako trám a půl roku po naší známosti jsme se brali. Nemanželské dítě mu nevadilo, navíc jsme 3 měsíce po svatbě zjistili, že čekáme chlapečka. Zbyšek byl nadšený a já věřila, že teď už nám bude jen dobře.

Jenže nebylo. Zbyšek, jak se brzy ukázalo, měl rád pití. Pil hodně, domů se vracel opilý, byl hnusný na mě i na děti. Dva roky po svatbě jsem to vzdala a utekla. Manželé s pořadovým číslem 3 a 4 byli oba dva o několik let starší, takže jsem od nich očekávala, že se budou k životu stavět rozumně. Třetí manžel byl despota, život s ním byla jedna velká noční můra. To jediné, na co mám krásné vzpomínky, jsou dvě děti, které jsme spolu za 5 let manželství přivedli na svět. Čtvrtý manžel mi sice dal krásnou dcerku Pavlínku, ale poté se zbláznil do mladší, krásnější a hubenější kolegyně.

U oltáře jako doma

Zdroj: 123RF.COM

Ve svých skoro 45ti letech jsem se vdávala po páté. Moje maminka už si ze mě dělala legraci, že jsem u oltáře jako doma. Tehdy jsem si brala Karla – byl to podnikatel, byl zaopatřený a vůbec mu nevadilo, že do manželství přivádím i svých 5 dětí. Doufala jsem, že je vezme za své, což se také na první pohled zdálo. Jenže pár měsíců po svatbě začal být velmi zlý, dětem dával jasně najevo, že nejsou jeho. Upnul se pouze na naše společné dítě, malého Tomáška, kterého rozmazloval a ostatním dětem pouze ubíral. A to se mi nelíbilo, tak jsem požádala o rozvod.

O 3 roky později jsem před oltářem stanula znovu. Člověk by si už myslel, že to po tolika zkušenostech vzdám, ale já pořád věřila na lásku. Jenže ta nepřišla ani s Lubomírem. Byl totiž o 15 let mladší a rok po svatbě si uvědomil, že být doma s šesti dětmi a starší manželkou asi nebude to pravé ořechové. Sprostě od nás utekl, i rozvodové papíry mu k podpisu donesl kamarád a u soudu se nechal zastupovat.

Najdu konečně štěstí?!

Před dvěma lety jsem náhodou potkala Milana. Narazili jsme na sebe v obchodě, kam jsem chodívala společně s mými šesti dětmi. Učaroval mi na první pohled, ale tenkrát už jsem byla hodně skeptická a nevěřila, že by mě někdo chtěl – starou ženskou s šesti dětmi. Jenže Milan po mě toužil a vzal za své i moje děti. Proto jsem se vdala po sedmé, po roce porodila další dcerku Natálku a před čtvrt rokem se nám narodil druhý společný syn Matěj.

Je mi skoro 60, mám celkem 8 dětí, z toho některé opravdu malé. Byla jsem 6x nešťastně vdaná a teď si nepřeji nic jiného, aby to teď po sedmé konečně vyšlo.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články