Antonín je mým manželem už dvacet let. Náš vztah se mi zdál bezproblémový. Nikdy jsme se nehádali, neměli jsme žádné problémy, vychovali jsme spolu dvě děti, které jsou nyní obě na kolejích a studují vysokou.
Zpočátku bylo naše manželství vášnivé. Neustále jsme spolu někam jezdili, milovali se téměř každou noc, užívali jsme si života. Jenomže postupem času se to začalo měnit. Přišly děti, starosti o ně, víc práce a méně volného času. A můj muž se začal měnit.
Myslela jsem si, že je to věkem. Nejspíš ho ale jen přestal bavit stereotyp
Antonín začal být více uzavřený. Často pracoval do noci, na mě se sotva podíval, nevěnoval se ani dětem, přestal s námi jezdit na výlety. Myslela jsem si, že je toho na něj najednou příliš, že je s přibývajícím věkem z toho všeho jenom unavený. Proto jsem mu nechávala prostor. Bála jsem se, že když do něho budu rýpat za jeho chování, budeme se hádat.
Jenomže i když jsem ho nechávala být, on jako by se o mě naprosto přestal zajímat. Říkala jsem si, že až budeme sami, zase se to změní. Ale děti jsou na koleji a on stále žije svůj uzavřený život. Doma mě sotva pozdraví, nezeptá se, jak jsem se měla, nezajímá ho můj život. Jako by se z našeho manželství vytratila veškerá vášeň a stala se z něho jenom povinnost.
Zdroj: 123RF.COM
Ve společnosti se mění na lva salónů
Nikdy mě s sebou nebere ven. Poslední dobou odchází večer čím dál častěji do barů s kamarády. Z vyprávění se potom dozvídám, jak byl zábavný, jaká s ním byla legrace, dokonce že flirtoval s mnohými dvacetiletými dívkami a kdekterá prý by s ním šla, kdyby jim nakonec neoznámil, že je zadaný. Údajně se prý s kamarády také sází, kterou ženu dokáže získat. A obvykle vyhrává, získal proto přezdívku „Lovec žen“.
Zkoušela jsem s ním o tom mluvit. Proč se tolik snaží vydobýt si pozornost přátel tím, že svádí mladší ženy. Proč na mě úplně kašle. On ale vždy řekne to samé: Jsme manželé, miluje mě a neopustí mě. Baví se prý jen proto, že ho stereotypní život unavuje.
Na jednu stranu je se mnou spokojený. Na tu druhou jsem pro něho nudná a sotva se na mě podívá. Přes to všechno chce očividně zůstat mým manželem. Je tedy nejspíš na mně, abych se smířila s jeho novou zábavou, kterou provozuje po nocích, a přenesla se konečně přes to, že také nebudu věčně přitažlivá a krásná.
Vlaďka, Prostějov
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Každý vztah prochází časem proměnou. Počáteční vášeň se může postupně vytrácet na úkor povinnostem a stereotypu, je však důležité tuto změnu dokázat ustát. Pokud se jeden z partnerů zavře do sebe a nemá chuť se o věcech bavit, poškozuje to celkový vztah. Nejlepším řešením je zdravá komunikace a kompromis. A to, i v případě, a možná především, pokud se jedná o věci jako jsou pocity nejistoty, obavy, stud nebo strach. Nejen, že tím ukážete partnerovi svou důvěru, což je jedním z pilířů partnerství, ale zároveň mu i pomůžete nahlédnout do vašeho vnitřního myšlení a můžete se problém snažit společnými silami vyřešit. Je totiž zásadní vnímat partnerství jako dvojici, ne jako dva lidi žijící vedle sebe.
K tomu může pomoci společné trávení času, ať už v podobě stejných koníčků nebo prostém “drbání.” Podaří-li se vám najít něco, co máte oba rádi, pomůžete samotnému vztahu, nebojte se být kreativní.
Je též dobré, pokud si spolu partneři vyjdou alespoň 3x do měsíce na rande. A to mimo domov. Pomůže to vytrhnout se ze stereotypu prostředí a života, a umožní vytvořit si společné zážitky, které budou utužovat manželství. Člověk se tak více uvolní a nová prostředí mu dovolí partnerství nevnímat jako stereotypní klec, ze které se nemůže hnout.
