Vlaďka (41): Syna jsem nedala do školy. Naše okolí mou rodinu odsoudilo

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Zena 28
Zena 28

V dnešní době je normální dát dítě v jeho šesti nebo sedmi letech k zápisu na základní školu. Povinná školní docházka trvá minimálně devět let a podle zákona je každý zákonný zástupce dítěte povinen zajistit, aby dítě do školy nastoupilo.


Existují však také další možnosti. V určitých případech může být dítě do školy zapsáno, učit se samo doma a docházet pouze k pololetnímu přezkoušení. A právě to je případ dnes devítiletého Filipa.

Už třetím rokem má soukromé učitele. Daří se mu skvěle

Filip chodí do třetí třídy. Jeho matka Vlaďka se rozhodla, že synovi zajistí tu nejlepší péči a najala mu soukromé učitele. „Filip uměl číst i psát mnohem dříve než jeho vrstevníci. Navíc má spoustu volného času, protože to, kvůli čemu sedí děti ve škole půl dne, on zvládne za dvě hodiny,“ svěřuje se Vlaďka.

Zdroj: 123RF.COM

Chlapec dochází každý půlrok k přezkoušení ze všech předmětů a sami učitelé se diví tomu, jak je chlapec bystrý a pozorný. Zdálo by se, že se při zvolení domácího studia jednalo jednoznačně o nejlepší volbu. Okolí rodiny má však jiný názor.

Lidé nás odsoudili. Ztratili jsme spoustu přátel

„Když se o mé volbě neposílat syna do školy dozvěděli přátelé, mnozí se mi to snažili rozmluvit. Filípek prý nebude mít dostatečný sociální kontakt, bude se sám doma nudit a volný čas využívat k hraní her na počítači. To přitom není pravda. Filip se věnuje procházkám v přírodě, má dokonce i několik kamarádů, kteří chodí na základní školu.

Zdroj: 123RF.COM

Jenomže tady nastává další problém. Rodiče chlapců, kteří se s Filipem kamarádí, mají pocit, že se nad ně náš chlapec povyšuje. Prý se jim vysmívá, že je mnohem chytřejší, že máme dost peněz, abychom mu zajistili soukromého učitele. Já si myslím, že to není pravda, protože v takovém případě by s Filipem nikdo nekamarádil. Okolí má ale za to, že jsme syna zbytečně rozmazlili. Lidé, kteří k nám chodili na návštěvy, najednou přestali a po vesnici se o nás šuškají různé povídačky.“

Pro dobro syna se vzdáme čehokoli

Vlaďka nicméně ani přes všechny negativní komentáře nehodlá nic měnit. Domácí studium prý jejímu synovi prospívá. A pokud se má vzdát několika přátel na úkor toho, že bude mít Filip prvotřídní vzdělání, ráda to udělá.

Autor: Šárka Cvrkalová

Názor odborníka

Nelze jednoznačně a obecně určit, zda je pro dítě lepší výuka tradiční školní formou nebo individuální domácí vzdělávání. Existují více či méně vyhranění zástupci obou těchto přístupů a oba přístupy mají své klady i zápory.

Zmíněná socializace je jedním z nejčastějších argumentů pro volbu klasické formy vzdělávání. Nelze popřít, že dítě se v takovém případě dostává do kontaktu s větším počtem vrstevníků i dospělých v podobě učitelů. Již díky tomu je bezprostředně vystaveno většímu množství rozdílných názorů, postojů, chování i kultury.

Pokud je důvodem volby domácího vzdělávání snaha dítě před těmito vlivy ochránit, není to zřejmě vhodný přístup, neboť těmto vlivům se člověk později v životě vyhne jen obtížně. Je rozumné být na takovéto vlivy včas přípraven a klasická forma vzdělávání má v tomto aspektu navrch. Taktéž lze poukázat na důležitost jednotných skupinových pravidel a řádu, čehož je sice možné dosáhnout i v případě individuální výuky, avšak nikoliv v takové míře.

Na druhou stranu individuální domácí formě vzdělávání nelze vzít případně vyšší kvalitu samotného vzdělávání. Interakce jeden žák a jeden učitel s sebou nutně nese vyšší kvalitu procesu vzdělávání, které není ve školní třídě dost dobře možné dosáhnout. V dnešní době je rovněž populární otázkou, zda klasické známkování má na vývoj člověka pozitivní či negativní vliv, v čemž je flexibilněji uzpůsobena domácí forma výuky. Rozdílů, výhod a nevýhod mezi těmito 2 formami je mnohem více, avšak na poukázání problematiky jsou uvedené příklady postačující a záleží na každém rodiči, jaký způsob mu přijde vhodnější

Co se týče názoru okolí, pak to může být vskutku problematické. Jednou z cest, jak se s tím vypořádat je vlastní vědomí toho, že pro své dítě děláte podle svého to nejlepší a pokusit se to smysluplně komunikovat svému okolí. Dochází zde ke stejnému fenoménu jako ve školní třídě, a to, že ten, kdo je v něčem jiný, je více vidět.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články