Manžel před několika lety vlivem úrazu přišel o práci a zůstal doma na invalidním důchodu. Peněz u nás doma nikdy nebylo na rozdávání, protože jsem veškeré výdaje táhla ze svého platu. Několikrát jsme si museli půjčit – nejdříve od rodiny, ale později jsme byli nuceni využít i nabídek různých společností a to nás dostalo do začarovaného kruhu. Máme na krku dluhy, které nezvládáme splácet. Manžel mě nedávno poprosil o něco, co nejsem schopna udělat.
Od první půjčky k neskutečným dluhům
Ačkoli jsem byla odjakživa proti půjčkám, neboť jsem okolo sebe viděla mnoho neštěstí, které mělo na vině právě neustálé půjčování si financí, když nás zaskočily nečekané výdaje a my na ně prostě neměli, musela jsem ze svého přesvědčení slevit. Poprvé nám půjčili moji rodiče, tehdy se nám rozbilo auto, které jsem potřebovala na dojíždění do práce, a jiné řešení nebylo. Jenže od první půjčky to začalo jít z kopce. Když přestala půjčovat rodina, obraceli jsme se kolikrát i na pochybné společnosti.
Nezvládáme platit
Dostali jsme se do situace, kdy nám naše dluhy doslova přerostly před hlavu. Najednou jsme dlužili všude, kam jsme se podívali – po rodině, kamarádech i v mnoha společnostech. A všichni chtěli své peníze zpátky, jenže my je neměli kde brát. Tak jsme začali lepit půjčku půjčkou, což nás dostalo do ještě větších problémů. Dluhy se navyšovaly, úroky skákaly neskutečnou rychlostí a my najednou měli na krku exekuci.
Zdroj: Andriy Popov/123RF.COM
Zabavili nám majetek
Když si k nám domů jednoho dne nakráčel exekutor, aby nám zabavil všechen cenný i méněcenný nábytek, syn byl zrovna doma s angínou. Nemohl si nevšimnout arogantního pána v doprovodu policie, který nám na nábytek a vybavení lepil cedulky s nápisem „exekutorsky zabaveno“. Zabavili i synův počítač, herní konzoli, kterou dostal od babičky k Vánocům, a my s manželem jsme se před ním cítili neskutečně trapně.
Bez nás mu bude líp
Nemáme peníze na školní výlety, nezvládáme synovi platit kroužky. Když chce jít s kamarády ven, nemáme pro něho drobné, aby si mohl dát třeba zmrzlinu nebo něco k pití. Nemáme na dárky k narozeninám ani k Vánocům, kolikrát máme v lednici jen hořčici a kečup. Nedávno za mnou manžel přišel s prosbou, ať dáme našeho syna do dětského domova, že mu bez nás bude lépe.
Uvědomuji si, že život s po krk zadluženými rodiči, na které si okolí začalo ukazovat prstem, není procházka růžovým sadem. Věřím, že se za nás syn stydí a dokonce i věřím manželovu přesvědčení, že by mu bez nás bylo líp. Nevím ale, jestli jsem schopna tohle rozhodnutí skutečně učinit.
Autor: Nikol Kolomazníková
