Viktorie (25): Potetovaný soused mě zpočátku děsil. Pak jsem odhalila jeho pravou tvář

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
zena 28
zena 28

Když jsem na chodbě našeho panelového domu poprvé potkala nového souseda, srdce se mi zastavilo až v krku. Byla již pokročilá večerní hodina a já nebudu tajit, že jsem se souseda lekla. Je to takový ten typ muže, kterého si pro jeho vizáž okamžitě spojujete se všemi možnými záporáky a očekáváte od něho jen to špatné. Nebudu lhát, že mě zpočátku velmi děsil.


Ne nadarmo se říká „nesuď knihu podle obalu”

Našeho nového souseda absolutně nemáte šanci přehlédnout. Je poměrně vysoký, má lehce vlnité vlasy a jeho poznávacím znamením je spousta tetování, která má různě po těle. Všimnete si ho prakticky okamžitě. Okolo nás bydlí samí starší lidé a to víte, sousedky si hned měly o čem povídat. Já jsem ho poprvé potkala právě onoho večera, kdy jsem se pozdě vracela z baru, kde jsem byla s kamarádkou. Vynořil se na mě zpoza rohu a jeho mohutná vysoká postava mi nahnala strach. V tu chvíli jsem ještě netušila, že se nastěhoval do bytu o dvě patra nade mnou, a úplně první věc, která mě v ten okamžik napadla, byla, že je to snad nějaký násilník.

Teď už vím, proč mi babička často říkávala, abych nesoudila knihu podle jejího obalu. Jak jsem se totiž přesvědčila, v sousedovi jsem se hodně spletla.

Zdroj: 123RF.COM

Nabídl mi pomoc

Před dvěma týdny jsem si objednala nový nábytek do bytu. Zaměstnanec obchodu, ve kterém jsem si nábytek objednala, mi volal, že bude za 10 minut před domem, kde mi krabice složí. Zaplatila jsem si za to, aby mi těžké krabice vynosili až nahoru. Jak se ale po příjezdu dopravce ukázalo, někdo to ve firmě popletl a nikoho na výnos neposlali. Řidič odjel a nechal mě i s krabicemi stát před panelovým domem. Byla jsem zoufalá, protože ty krabice byly opravdu těžké, a navíc jich bylo docela dost. Pokud bych to měla nahoru tahat sama, trvalo by mi to věčnost a nechala bych na tom ruce. Naštěstí se domů zrovna vracel onen soused. Když mě viděl zoufalou stát nad hromadou krabic, nabídl mi pomoc. Na okamžik jsem zaváhala, protože mě stále trošku děsil, ale pak mi došlo, že strávit několik minut s ním bude daleko lepší než těžké krabice vláčet sama.

Změnila jsem na něho názor

Se stěhováním krabic jsem se samozřejmě snažila pomoct, ale Tadeáš, jak se náš potetovaný soused jmenuje, mě vždycky se smíchem odmítl. Prý se nesluší, aby tak křehká květinka, jako jsem já, tahala tak těžké krabice. Všechen nábytek proto do mého bytu odtahal sám. Dokonce mi nabídl, že mi pomůže s jeho složením. Změnila jsem na něho názor, a jelikož mi byl více než sympatický, souhlasila jsem.

Tadeáš pak v mém bytě strávil s přestávkami následující čtyři dny, kdy jsme společně skládali nábytek a hodně si povídali. Hodně jsem se toho o něm dozvěděla a lhala bych sama sobě, pokud bych tvrdila, že se mi Tadeáš nelíbí. Troufnu si dokonce tvrdit, že naše sympatie budou vzájemné. Uvidíme tedy, co přinese čas. Teď zpětně ale mohu říct, že se stydím sama za sebe, že jsem si o Tadeášovi udělala nepříliš hezký obrázek jen na základě toho, jak vypadá.

Viktorie, Cheb
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články