Mým životním snem vždy bylo a je podnikání. Miluji vůni i chuť kávy a mohla bych ji pít po litrech každý den. Celý svůj život se odhodlávám k otevření vlastní kavárny, ale chybí mi odvaha.
Cítila jsem se v kavárně skvěle a chtěla, aby se tak cítili i ostatní
První myšlenka se zrodila někdy kolem mého dospívání. Byla jsem ten typický kavárenský povaleč, který si rád sedne s dobrou knížkou. Žili jsme v menším městě, kde moc kaváren nebylo. Chodila jsem do mých dvou nejoblíbenějších. Tehdy jsem si řekla to je ono, tohle chci dělat! Mít vlastní kavárnu, mít své místo, kde můžu chodit odpočívat, užívat si kávy kolik jen chci a samozřejmě i pracovat. Zařídit, aby se lidé v mé kavárně cítili stejně, jak se cítím já.
Měla jsem vymyšlený koncept i plán. Kavárnu jsem chtěla zařídit v retro stylu s domácím pečivem, limonádou i dortíky. Vše kvalitní a poctivé, tak jsem si to alespoň představovala.
Zdroj: 123RF.COM
Svůj sen jsem si zatím nesplnila, jsem máma a sekretářka
Realita je většinou někde jinde než naše sny. Jsem teď máma dvou dětí a celý život dělám sekretářku v ekonomickém úseku. Práce mě nebaví a vždy o přestávkách běžím do protější kavárny. Miluji své děti a ničeho nelituji, ale ten pocit, že bych něco mohla mít a nemám, mě zabíjí. Našetřila jsem si těžce vydělané peníze a mám zjištěno vše, co je potřeba. Dokonce mám i přátele v okruhu občerstvení a reklamy, kteří by mi s tím rádi pomohli.
Rizika podnikání jsou velká, bojím se, že zadlužím rodinu
Nemůžu sebrat odvahu, abych si svůj sen konečně splnila. Manžel mě podporuje, ale říká mi, že nemám hroší kůži na podnikání. Rizika v podnikání jsou vysoká a bojím se, že bych tím mohla ohrozit rodinu. Mám i obavy o to, že bych nebyla dost tvrdý šéf a zaměstnanci by mě nerespektovali. Už několik let jsem zaseknutá ve stejném bodě, ze kterého se nemůžu pohnout. Je pro mě lehčí o tom mluvit, než jednat. Nevím, jestli se k tomu někdy odhodlám a trápí mě to.
Autor: Monika Holemá
