Veronika odjakživa toužila vyměnit město za vesnici. Netušila však, jak špatně se ona a její rodina budou mezi místními cítit. Natož pak nepředpokládala, že jim jako nově příchozím budou dělat jen samé naschvály.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když se Veronika s manželem Michalem rozhodli koupit starší domek v jedné malebné vesničce, oběma se splnil dlouholetý sen. Společně s dětmi si malovali budoucnost mezi přívětivými sousedy. Stalo se však něco úplně jiného.
Všímala jsem si, že na nás koukají skrze prsty
Už když jsme se byli na domek dívat, dlouho před tím, nežli jsme realitce vůbec kývli na jeho koupi, nemohla jsem si nevšimnout, že na nás místní obyvatelé nekoukali zrovna přívětivě.
Tehdy jsem si to ještě nepřipouštěla, dokonce jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že se mi to jen zdá. Netušila jsem, jak moc blízko jsem pravdy a že nás tady nikdo nevidí rád.
Byli jsme pro ně přivandrovalci z velkého města
Že tu něco nebude úplně v pořádku, mi poprvé došlo hned první noc, co jsme se do domečku oficiálně nastěhovali. Ráno jsme totiž měli za stěračem u auta vzkaz, že jsme přivandrovalci z velkoměsta a ať se vrátíme, odkud jsme přitáhli.
Manžel mi tehdy řekl, ať to neřeším. Sváděl to na dospívající mládež, která si dle jeho názoru jen chtěla udělat nevhodný vtípek.
To bohužel nebyla první věc, které jsme po nastěhování museli čelit. Týden poté měl manžel u auta všechna čtyři kola propíchaná a nedostal se ráno do práce. A to byl teprve začátek.
Dělali nám naschvály. Chtěli nás vyštípat
Gumy u auta nám zničili ještě dvakrát, poté manžel nechal přivézt plechovou boudu a do té dával auto přes noc, aby se k němu nikdo nedostal.
Také nám brali poštu ze schránky, když zrovna nikdo nebyl doma. Mnohdy jsme pak dostali upozornění třeba na nezaplacenou složenku, kterou jsme ale neobdrželi, protože někdo ze sousedů byl rychlejší.
Také se nám stalo, že v den, kdy se ve vesnici vyvážely popelnice, někdo tu naši kompletně celou vysypal před domem a odpadky rozházel všude kolem.
Vzdala jsem se svého snu
Byla jsem z toho všeho špatná. Sousedé se s námi nebavili, dokonce nás ani nezdravili. K tomu všemu všechny ty naschvály, které nám dělali a my přitom nevěděli, kdy přijde další.
Po roce a půl jsem se rozhodla vzdát svého snu žít na vesnici a přemluvila jsem manžela, abychom se vrátili zpět do města. Domek jsme prodali a nyní přechodně žijeme ve městě, nežli oba dva najdeme odvahu zkusit to v některé vesnici znovu.
Autor: Natálie Kabourková
