Veronika (33): Tři roky jsem žila s mužem, co mě ponižoval a psychicky týral

od Luboš Klouček
4 minuty čtení
Zdroj: 123RF.COM

Dříve jsem neměla moc velké štěstí na vztahy, proto jsem si teď myslela, že to byl úder do černého. Bohužel jsem se mýlila. Z mého dokonalého chlapa se vyklubal tyran a já byla zralá na antidepresiva.

Blížily se mé třicáté narozeniny a jak už to s tělem ženy často bývá, mění se do nelichotivých rozměrů. Řekla jsem si, že musím něco začít dělat a přihlásila jsem se do místního fitness centra. Chodila jsem tam asi dva měsíce a tehdy jsem ho poprvé uviděla. Sympatického, hezky stavěného a neuvěřitelně charismatického muže. Tajně jsme po sobě pokukovali, ale ani jeden neměl odvahu přijít za tím druhým.

Výzvědná mise

Žena na recepci byla moje dlouholetá známá, tak jsem se rozhodla si o něm něco zjistit. Začala se smát, ale poté mi řekla svůj názor: „Verčo, upřímně nevím, co si o něm mám myslet, působí jako skvělý chlap, ale něco mi na něm nehraje.“ Významně se odmlčela a dodala: „Několikrát jsem viděla, jak se hádá s ostatními členy fitka a je hodně výbušný“.

Koutkem oka jsem se na ni dívala a tajně pokukovala po panu neznámém. Téměř jsem ani neposlouchala, co mi říká, spíše jsem jen slyšela to, co jsem chtěla. „Působí skvěle, je to skvělý chlap“. Více jsem nevnímala. Jelikož si onen záhadný muž všimnul, že se bavíme a díváme se jeho směrem, sebral odvahu a konečně přišel. Představil se mi jako Daniel a potřásl rukou jako pravý gentleman. Doprovodil mě domů a vyprávěl mi samé vtipy. Dokonce jsme přišli na to, že bydlíme kousek od sebe. Doslova, co by kamenem dohodil.

Rande snů

Za pár dní jsme měli první rande. Šli jsme na večeři a nemohli jsme od sebe odtrhnout oči. Zjistila jsem, že je chytrý, vyzná se v ekonomice a v obchodování na burzách. Byl to sportovec, ale pracoval ve fabrice. Moc jsem nechápala, proč tak plýtvá svým potenciálem.

Nepříjemné tajemství

Na konci večera se mi svěřil, že neměl dlouhé roky vztah, jelikož má velké, ale opravdu velké dluhy. Způsobil si je jako mladý a nerozvážný kluk, který jen toužil po životě se spoustou peněz a luxusu. Samozřejmě mě tato zpráva nepotěšila, ale dojala mě jeho upřímnost. Rozhodla jsem se, že mu dám šanci a pomůžu mu s jeho nelehkou situací. Začali jsme spolu chodit, zval mě do kina, na rodinné oslavy a já ho poznávala víc a víc.

První náznaky

Sem tam se objevovaly drobné náznaky jeho výbušné a agresivní povahy. Hádali jsme se tak často, až už jsem vždycky jen mlčela a odešla z pokoje. Což mému znamení bojovného lva vůbec neodpovídá. Dohadovali jsme se kvůli všemu a pořád. On nerozuměl tomu, jak přemýšlím a já nerozuměla jeho postoji.

Zdroj: 123RF.COM

Nastala úplně zbytečná situace, která se zveličila v naši nejhorší hádku. Vyzvedával mě autem, že si uděláme hezký večer a pojedeme na večeři a do kina. Nastoupila jsem do auta a on měl na sobě kvádro. Trochu mě to zaskočilo, protože já měla jen rifle a bílou košili. Usmála jsem se a řekla: „To ses kvůli mně, tak strojit nemusel“. V tu ránu s ním nebyla řeč, dupl na plyn a projížděli jsme městem 150km/hod. Začal po mě řvát, že na rozdíl ode mě se umí alespoň hezky obléct a nevypadá jako troska. Jeho nadávky a urážky na moji osobu pokračovaly. Ty nejsprostší, co si jen dokážete překvapit. Tekly mi slzy a nic jsem neříkala.

I přesto jsme přijeli do sushi restaurace a objednali si. Měla jsem zkaženou náladu. Jeho nemístné poznámky neměly konce, až mi vyhrkly další slzy. Vypadala jsem hrozně a když mě uviděla vietnamská servírka, se strachem ptala, co se děje. Požádala jsem ji o zabalení večeře a mlčky jsme jeli domů. Vystoupila jsem z auta a sushi mu hodila na sedačky. Vyběhl za mnou a nutil mi krabici do ruky. Stále jsme si ji předávali, až najednou spadla a všude se válela rýže, syrový losos a zelené řasy.

Stále dokola

Tento hrozný večer se opakoval dnes a denně. Daniel byl naštvaný, že jsem v práci úspěšná a jemu se nedaří. Vadilo mu, že znám na vše odpověď, a i když jsem nemocná, obstarám domácnost i sama sebe. Cítil se nepotřebný a jeho milionové dluhy ho tížily čím dál víc. Našel mě – svoji oběť – a vše zlé si na mě vybíjel. Jeho vztek, neúspěch a bezmoc.

Neustále mě shazoval a urážel. Naše dny i noci se proměnily v peklo a já jen myslela na to, kdy už to skončí. Takto to trvalo tři dlouhé roky a ze mě se stal úplně jiný člověk. Zlomený, ušlápnutý, podrážděný a beze snů. Daniel začal podnikat a doufal, že si tak sníží své dluhy, nicméně se nezadařilo a on úplně zkrachoval.

Uteč a už se nevracej!

Bylo to s ním neúnosné, tak jsem udělala to nejlepší, co jsem v tu chvíli mohla. Rozešla jsem se s ním, sbalila si věci a odjela do jiné země. Trvalo mi další rok, se z toho dostat a začít věřit chlapům i sama sobě. Nejsem žádná troska a už nedovolím, aby se ke mně takto někdo choval.  Po roce a půl jsem se vrátila na pár dní ze zahraničí domů a zjistila, že Daniel bydlí zpátky u rodičů a je drogově závislý. Kdo je troska teď?

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články