Zprávy sledujeme v televizi nejspíš téměř všichni a každý z nás zpozorní, když policie po někom pátrá. Málokdo si ale dovede představit ten pocit, když skutečně na obrazovce rozpozná obličej někoho známého.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Třiatřicetiletá Veronika znala Radima dostatečně dlouho na to, aby i z rozmazaného záběru bezpečnostní kamery dokázala určit, že právě po něm policie pátrá. Neváhala ani vteřinu a předala informaci dál.
„Při vytáčení čísla policie jsem se klepala strachy a úzkostí. Radim nikdy nebyl dobrý člověk, to mi došlo až po dvou letech vztahu. Netušila jsem ale, že se někdy sníží k takovému činu.“
Křičel a házel věcmi. Vlastně nevím, co jsem na něm viděla
Veronika žila s Radimem celkem dva roky. Za celou tu dobu si ale podle svých slov nevzpomíná na jediný hezký večer.
„Ani nevím, jak se to mezi námi stalo. On byl agresor, kterému se nic nelíbilo. Sice mi nikdy fyzicky neublížil, ale křičel na mě pro každý nesmysl, házel s věcmi, sousedé k nám několikrát večer museli přijít a požádat nás o klid,“ píše Veronika.
Po dvou letech se konečně rozhodla Radimovi postavit a říct mu, že už s ním nechce být. On ten fakt přijal, jako kdyby s tím celou dobu počítal.
„I když jsme spolu bydleli, neměl moc osobních věcí. Do druhého dne zmizel. Rozchod pro mě byl bolestivý, i když jsem ho vlastně nemilovala, ale po těch dvou letech mi prostě i tak chyběl. Ale najednou jsem se cítila volná.“
Veronika si tehdy myslela, že už Radima nikdy neuvidí. Ale mýlila se. Kdyby na něho narazila venku na ulici, možná by ji to překvapilo, ale rozhodně nečekala, že právě on se objeví na obrazovce v televizních zprávách.
Hledali zloděje z benzinové pumpy. Bála jsem se, že najednou zazvoní u dveří
Když Veronika poslouchala zprávu o tom, že se někdo s nožem v ruce pokusil vykrást benzinovou pumpu a policie po něm pátrá, ani vteřinu nezapochybovala. Na černobílém záznamu poznala svého bývalého přítele.
„Netušila jsem, kde teď bydlí, ani kde by se mohl schovávat. Ale předala jsem policii alespoň základní informace, které jsem o Radimovi měla,“ vykládá.
„Celou dobu během hovoru jsem se klepala. Napadaly mě různé scénáře. Co kdyby se najednou objevil u dveří? Co kdyby si vzpomněl, že jsem ho kdysi milovala a chtěl by mou pomoc?“
Naštěstí se nakonec nic z toho nestalo. O pár dní později se Veronika dostavila k osobnímu výslechu na policii a dozvěděla se, že byl už Radim zadržen. Dodala několik informací a podpisů a s oddechnutím se vrátila domů.
„Doufám, že se nikdy nedozví, že to právě já jsem byla tou, kdo ho prozradil. Bála bych se pak asi do konce života vyjít z domu. To se ostatně bojím už takhle,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
