Rande s ním se nemohla dočkat. Vilém měl všechno, co si u chlapa svých snů přála. Když už si začínala myslet, že bude muset slevit ze svých asi dost vysokých nároků, objevil se on. A pozval ji na schůzku, kterou nemohla odmítnout.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Na ten večer se těšila jako malá holka. Celé odpoledne strávila pečlivou přípravou. Od večeře v pěkné restauraci si slibovala mnohé a kdo ví – klidně i společně strávenou noc. Vilém byl v jejích očích chlap, který za to stál.
Byla jsem štěstím bez sebe
Narazili na sebe náhodou, ale slovo dalo slovo a pozvání na rande od pohledného sympaťáka na sebe nenechalo dlouho čekat. Veronika nemohla jinak než souhlasit. Vilém se jí hodně líbil.
„Pozval mě na rande, vyžádal si moje číslo a že se mi ozve,“ píše nadšeně Veronika. „Jen co mi zmizel z dohledu, už jsem to volala kamarádce. Ta mi po telefonu řekla, že jsem jak malá holka,“ přiznává.
Netrpělivě pak čekala, jestli se pohledný neznámý opravdu ozve. A stalo se! Následující večer se spolu domluvili na večeři v jedné pěkné restauraci.
Do příprav jsem dala maximum
„Celé odpoledne jsem strávila tím, že jsem se připravovala na večer,“ pokračuje Veronika, která si kvůli přípravě na večerní rande dokonce v práci vzala půl dne dovolené.
Během odpoledne pak stihla vše, co asi každá žena chce stihnout předtím, než vyrazí na první rande. I Veronika si přála být dokonalá a dala si záležet, aby z ní Vilém večer nemohl spustit oči.
„Zazvonil přesně na minutu, a když jsem otevřela dveře, zíral na mě s pusou dokořán,“ chlubí se Veronika. Prý tak bezpečně poznala, že se přípravy vyplatily a ona vypadá dobře.
Už jsem nás viděla někde jinde
Večer probíhal dokonale. Veronika a Vilém si padli do oka a pořád si měli o čem povídat. Veronika se utvrzovala v tom, že konečně měla štěstí a potkala toho pravého.
„Večer plynul a já se v jeho společnosti cítila moc dobře,“ netají se. „V duchu už jsem si nás dva představovala někde jinde, třeba u mě doma v ložnici,“ píše otevřeně. Pak se ale stalo něco, s čím nepočítala.
„Vilém začal vyprávět o rodině. Pak mu z úst vyšla věta, která mě zarazila,“ vysvětluje pisatelka.
„Požádala jsem ho, zda by mi to mohl zopakovat. Byla to tak bláznivá věc, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem slyšela správně!“
Taková smůla!
„Byla bys skvělou matkou mých tří dětí,“ řekl Vilém Veronice a romanticky jí u toho stiskl ruku. Veronika nechápala, snad špatně slyšela? Jaké děti? Jaká matka? Žádala vysvětlení!
„Když mi prozradil, že má ve své péči tři děti, které by se mi určitě líbily, vymanila jsem ruku z jeho sevření,“ píše rozčarovaná Veronika. „Děti mi nevadí, ale nelíbila se mi představa, že se starám o tři cizí děti. Takhle jsem to neplánovala,“ netají se.
Na první pohled dokonalé rande s mužem jejích snů dopadlo fiaskem. Veronika se vymluvila na bolest hlavy, nechala se doprovodit domů a Vilémovi slíbila, že si zavolají.
Ještě ten večer si ale jeho číslo zablokovala. „Ať si hledá matku ke svým třem dětem někde jinde,“ napsala na závěr.
Autor: Nikol Kolomazníková
