Věra (50): Stěhování skončilo fiaskem. V novém bydlišti se cítím jako cizinec

Věra se po oslavě svého čtyřicátého roku rozhodla, že potřebuje životní změnu. Zkoušela různé sporty a aktivity, ale nic jí nepřinášelo radost. Přemluvila svého muže k bláznivému nápadu a oba se odstěhovali do zahraničí. Teprve po příjezdu do země začala chápat, že se jazyk naučí až za velmi dlouho. Do redakce napsala dopis, aby si postěžovala na to, jak těžké je najít přátele bez znalosti jazyka. V novém prostředí se neustále cítí jako cizinec.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Chtěli začít znovu na hezkém místě

„Když jsem přišla s tím odvážným nápadem ohledně stěhování, manžel se jen zasmál a nechtěl o tom ani slyšet,“ tvrdí. „Já jsem ale byla neodbytná a trvala na svém.

Časem se mi skutečně podařilo ho přesvědčit a odstěhovali jsme se do Anglie,“ vypráví. Společný dům velmi rychle prodali, zabalili jen pár krabic a rozhodli se, že v novém místě začnou od začátku.

Blízkou rodinu neměli, a proto je nic nedrželo. Vydali se naproti dobrodružství a rozhodovali se spontánně.

Věra věřila, že se jazyk naučí, ale nepodařilo se jí to

Věra anglicky neuměla a její manžel ovládal jazyk jako pokročilý. Oba se rozhodli, že v novém bydlišti začnou navštěvovat jazykové kurzy a své mezery rychle zaplní. „Můj manžel byl v učení rychlý a šikovný. Mně se ale nedařilo a začínala jsem mít obavy, že se nic nenaučím,“ tvrdí.

Nakonec se oběma podařilo své znalosti zlepšit. Věra se ale zasekla ve fázi, kdy se umí představit, prohodit pár jednoduchých vět, ale neumí vést složitější konverzaci. Dokáže komunikovat na poště, v baru i v práci, ale kamarády si kvůli své špatné řeči nemůže sehnat.

Nenašla si žádné přátele

I když se Věra usilovně snažila navazovat kontakt s lidmi, nikdy se jí nepodařilo získat nové přátele. Každý s ní rád prohodil pár slov, ale neměl zájem o bližší kontakt. „Začala jsem chodit na jógu, abych si našla nějaké nové kamarádky,“ vypráví.

„Všechny ale hned poznaly, že moje jazykové znalosti jsou otřesné, a komunikovaly raději s ostatními,“ dodává. Věra se postupem času přestala snažit a začala v novém bydlišti trpět.

Její muž už si zvykl a nechce se vrátit zpět

Když se obrátila na svého manžela se svým trápením, pozorně ji vyslechl a nabídl jí další jazykové lekce. „Sliboval, že se bude učit se mnou, ale mně to nestačilo. Chtěla jsem se vrátit, tak jsem mu to řekla,“ přiznává. Její manžel na ni hleděl s rozčilením.

„Říkal, že jsem po něm chtěla změnu, tak ji tady mám, on se vracet nebude. Řekl mi, abych bojovala,“ tvrdí Věra. Ona se ale stále trápí a neví, jak má svou situaci vyřešit.

Autor: Tereza Hotovcová

Názor odborníka

Na první pohled se zdá, že se jedná o problém pouze praktického rázu. I když to tak nutně nemusí být, lze si v souvislosti s tím položit několik otázek: Jak dlouho je již Věra se svým manželem v Anglii? Zkoušela se seznámit s jinými cizinci, pro které je možná také těžké naučit se anglicky? Nebo rovnou s jinými lidmi z české republiky? Jsou v okolí taková místa, kde by je nalezla? Kde hledala a co již zkoušela? Dnešní internetová doba v tomto může hodně pomoci, tak by pravděpodobně byla možnost poohlédnout se po přátelích i online?

Z jiného hlediska bychom se mohli zkusit zeptat jinou sadou otázek. Například: Co si slibovala od nového místa? Nebo jinak – co ji nevyhovovalo na předešlém místě pobytu? Je pro ni něco pozitivního na novém místě? Nejednalo se u ní o krizi středního věku, kdy zatoužila po změně? Jak vypadal její život v české republice? V čem se nyní liší a v čem je stejný?

Nad každou touto otázkou je potřeba se pečlivě zamyslet a další kroky učinit na základě příslušných odpovědí. Je potřeba se dopátrat všech detailů, a mnohdy už jen díky tomu člověk zjistí, co je v pozadí toho všeho, ať už se jedná o pocit izolace, nedostatek sociálních vazeb, traumatických zážitků z dětství nebo úplně něco jiného. A pokud si člověk sám v podobné situaci neví rady, i zde je možnost poradit se s psychologem nebo jiným odborníkem.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog