Nikdy jsem si nepotrpěla na romantiku, ale pravda je, že ostatním ženám jsem i přesto záviděla, když je manžel vyzvedl z práce, políbil je před všemi kolegy, nebo jim řekl něco hezkého a ony se začervenaly. Můj muž mě miluje. Nikdy ale nebyl romantik. Kdybych o našem vztahu veřejnosti neřekla, nejspíš by nikdo nepoznal, že patříme k sobě.
Narozeniny jsem vždy strávila doma, udělala jsem si sama oběd, manžel přišel z práce, najedl se se mnou a popřál mi podáním ruky. Koupil mi maximálně nějakou drobnost. Nikdy sice nezapomněl, ale nepřekonával se. A já byla spokojená, protože mi jeho láska ke mně byla jasná a nepotřebovala jsem ji dokazovat.
Nedávno mi do práce donesl květinu. Bezdůvodně
Když se během polední přestávky objevil manžel u mě ve firmě, myslela jsem, že se něco děje s dětmi. Proto jsem byla velmi mile překvapená, když mi podal květinu a mile se usmál. Bála jsem se, že jsem zapomněla na nějaké výročí, jenomže on řekl, že jsem krásná a že si uvědomil, že mi to nikdy nedával dostatečně najevo, proto se rozhodl mi koupit růži, abych mu nikdy nikam neutekla.
Dojal mě a připadala jsem si před kolegy hloupě, když jsem nad kytkou skoro plakala. Ale udělal mi neskutečnou radost. Mnozí se mě ptají, proč tolik nadělám s jednou kytkou. Jim prý nosí muž květiny běžně. Jenomže já taky vím, že je podvádí, nebo že jejich manželství jsou plná hádek. Náš život je spokojený a na té jedné květině se dá založit obrovský příběh.
Zdroj: dolgachov/123RF.COM
Nikdy svého muže neopustím
I když by se mohlo zdát, že jedna květina je trochu málo na tolik společných let života, je tomu zcela naopak. Můj muž zkrátka nemusí dokazovat lásku romantickými dárky. Já mu věřím, že je mi věrný, miluje mě i naše děti a je pro mě ten nejdokonalejší člověk na světě. Požádala jsem ho, aby mi květiny už nenosil. Nebyl zklamaný, pochopil to.
Ta jedna růže zůstane v našem domě i v srdci napořád. Kdyby mi začal nadbíhat denně, zevšednilo by to. Takto si jeho činu vážím. Mnohem víc než si některé z mých kamarádek váží osmisté květiny nebo zlatých náušnic.
Autor: Šárka Cvrkalová
