Věra (41): Nechali jsme dceru poprvé samotnou doma přes noc. Hned udělala večírek pro 50 lidí, zasahovat museli sousedi

Věra si myslela, že může své dceři věřit. Místo toho se v ní ale zklamala. Od onoho večera už uběhl měsíc, ale doma jsou kvůli němu stále hádky. Věra se naší redakci svěřila s tím, že neví, jak má s problémem naložit. Chce pro dceru to nejlepší, zároveň to ale neznamená, že jí nechají všechno projít.
„Klára je Lubošova nevlastní dcera, vždycky ho ale brala jako otce. Vychovává ji od jejích pěti let. To on ji rozmazlil, kdybychom na ni byli přísnější, nic by se možná nestalo,“ vypráví Věra.

Odjeli jsme na rodinnou oslavu. Přes noc měla být sama doma

Věra vůbec nechápe, jak si Klára mohla něco takového dovolit. Mockrát ji prý nechali doma třeba celý den samotnou, vždy se vzorně učila, nebo spala u kamarádek. „Za týden jí bude šestnáct, měla by tak mít dost rozumu,“ říká Věra. Jenomže Klára věděla týden předem, že budou její rodiče ten večer a noc pryč. Věděla, že se nevrátí dříve než další den odpoledne. Začala tedy vymýšlet, koho pozve na večírek.

A podle všeho se jí podařilo sehnat spolužáky ze střední školy i s jejich doprovody, některé kamarády, se kterými se stýkala ještě po dokončení základky, a navíc i několik dětí, kterým ještě nebylo ani patnáct. „Dohromady u nás v domě bylo snad padesát lidí,“ zoufá si Věra.

Hlasitá hudba vylákala sousedy z postele. Když zjistili, co se děje, zábavu ukončili a zavolali nám

„Kláře nejspíš nedošlo, že když pustí hudbu tak nahlas, bude rušit dokonce i sousedy v okolních domech. Máme velký dům na kopci, přesto je většina našich sousedů v těsné blízkosti,“ popisuje Věra. Když bylo po jedenácté a hlasitá hudba nepřestávala, z nedalekého domu se vydal postarší manželský pár zjistit, co se děje.

Jakmile jim otevřela Klára, pochopili, že je něco špatně. „Volali nám, jestli víme o tom, co se děje u nás doma. Klára byla opilá, stejně tak většina jejích nezletilých kamarádů. Sousedé jim vypnuli hudbu a počkali na náš příjezd. Naštěstí nikdo z dětí neprotestoval, všichni se spíš modlili, aby neměli průšvih.“

Naštěstí se to obešlo bez policie. Klára s námi ale od té doby nemluví

Věra říká, že když přijeli s manželem domů, spousta kamarádů už byla dávno pryč. Zůstali jenom ti, kteří měli přespávat a báli se jít domů, aby je rodiče neviděli opilé. „Manžel je i tak nakonec poslal všechny pryč. Ať si to s rodinou řeší oni. Hned potom začal křičet na Kláru, která utekla do svého pokoje. Sousedé nám naštěstí slíbili, že policii do toho plést nebudou, přece jen byli také jednou mladí. My jsem jim vděční. Víme, že to, že Klára pila v nezletilosti, by byl náš problém,“ přiznává Věra.

Klára dostala za trest domácí vězení. Navíc musela uklidit veškerý nepořádek, který její večírek v domě nadělal. A že ho nebylo málo. „Jenomže od té doby má pocit, že jsme ji před kamarády zesměšnili. Že jí nic nedovolíme, chovali jsme se k ní prý nehezky. A ona nám to nikdy nezapomene. Ať se snažíme jakkoli, od toho dne s námi nemluví. Nevíme, jak si ji máme usmířit. Nechceme jí totiž dát najevo, že si může ve svém věku dovolit všechno.“

Autor: Šárka Cvrkalová