O pořádný trapas se před několika lety postarali žáci učitelky Kláry, která dodnes na nepříjemné okamžiky vzpomíná s hořkou pachutí na jazyku. Celé to bylo jedno velké nešťastné nedorozumění, kvůli kterému se Kláře smála celá škola.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Stalo se to pár let zpátky, ale Klára na to dodnes nezapomněla. Jak by také mohla, když ji žáci ztrapnili před celou školou?
Měla jsem přečíst zprávu ve školním rozhlase
Pracuji jako učitelka na střední škole, kde vyučuji anglický jazyk. Tento trapas se mi stal před čtyřmi lety, ale vzpomínám na něj tak živě, jako by se to stalo teprve včera.
V té době jsem zastupovala nemocnou ředitelku školy a toho dne jsem měla ve školním rozhlase přečíst zprávu týkající se vánočních prázdnin.
Přišla jsem tedy do ředitelny a chystala se na proslov. Došlo mi, že jsem si ale papíry k němu nechala u sebe v kabinetu, proto jsem se tam vrátila a nechala ředitelnu otevřenou. A to byla chyba.
Vůbec jsem si nevšimla, že se dva žáci do ředitelny dostali a zapnuli mikrofon k rozhlasu. Byla to jen chvíle, ale děti jsou strašně šikovné.
Diktovala jsem manželovi, co chci koupit
Ještě předtím, než jsem měla promluvit k celé škole prostřednictvím rozhlasu, mi zavolal manžel. Netušíc, že už je mikrofon zapnutý, jsem hovor přijala.
Manžel byl zrovna v obchodě a ptal se mě, co má koupit. Jelikož jsem zrovna měla své dny, požádala jsem ho, aby mi koupil ženské potřeby.
Musela jsem být konkrétní, protože manžel je přeci jen chlap a v těchto věcech se nevyzná. Proto jsem mu do detailu výrobek popisovala. Přitom mě poslouchala celá škola, o čemž jsem nevěděla až do okamžiku, kdy do ředitelny kvapně přispěchal můj kolega učitel. Jenže to už bylo pozdě…
Smála se mi celá škola
Když mi řekl, že celý můj rozhovor o potřebách pro dámskou menstruaci, slyšela celá škola, udělalo se mi zle. Nebyla jsem schopna vypnout ani ten mikrofon.
Stejně už to bylo jedno. Celá škola, včetně všech kolegů a především studentů, slyšela, jak svému manželovi stojícímu v drogerii před regálem s ženskými intimními potřebami popisuji, jaký typ používám zrovna já.
Bylo mi neskutečně trapně. Když mi došlo, co se právě stalo, rozbrečela jsem se. Kolega se mě sice snažil utěšit, ale i na něm bylo vidět, že ho rozhovor pobavil.
Logicky se mi smála celá škola. Trvalo týdny, než se na to zapomnělo, dokonce jsem dostala několik přezdívek. Kdykoli si na to vzpomenu, ještě dnes je mi trapně.
Autor: Nikol Kolomazníková
