Tereza (42): Myslela jsem, že mě manžel po porodu bude čekat s otevřenou náručí. To, co se stalo, nepřeji žádné ženě

od Adéla Vocetková
Zdroj: 123RF.COM

Tereza miminko dlouho odkládala. Soustředila se na kariéru, protože v práci se jí vedlo velmi dobře. Když se poté začali s manželem o dítě snažit, tři roky se jim nedařilo. Pak konečně otěhotněla a na svět měla přijít dcera Klárka.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Těhotenství se překulilo jako voda. Manželé se prvorozené dcery nemohli dočkat. Místo přívětivého návratu z porodnice domů však na Terezu čekalo nemilé překvapení.

Manžel se naší holčičky nemohl dočkat

Ačkoli můj muž respektoval rozhodnutí, že chci s dítětem ještě počkat, kolikrát jsem na něm viděla, že by si miminko moc přál. Právě kvůli němu jsem nakonec souhlasila s tím, že to tedy konečně zkusíme.

Tři roky jsme se snažili. Podle doktorů jsme byli oba dva v pořádku, přisuzovali to mému pokročilejšímu věku. Umělou cestou jsem těhotenství podstoupit nechtěla, nechali jsme to na přírodě.

Když se konečně zadařilo, byla jsem šťastná. V porovnání s manželovou radostí ta moje však byla poloviční. Naší holčičky se totiž nemohl dočkat!

Málem to nestihl k porodu

Porod na mě přišel nečekaně. Manžel byl mimo město, proto jsem se bála, že to nestihne. Všechno šlo strašně rychle, což i lékaři uznali, že je u prvorodičky méně obvyklé.

Už jsem byla na porodním sále v silných kontrakcích a manžel stále nikde. Přiběhl doslova za pět minut dvanáct, první nadechnutí naší dcery naštěstí stihl a byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě.

Manžel s námi strávil asi půl hodinky a poté odešel. Nemohl se dočkat, až zdraví naší maličké s kamarády pořádně zapije.

Tři dny jsem se mu nemohla dovolat

Strávila jsem s miminkem v nemocnici celkem tři dny. Snažila jsem se manželovi dovolat, ale nebral mi telefon. Přisuzovala jsem to tomu, že asi oslavoval tak moc, že se z toho ani následující dny nedokázal vzpamatovat.

Velmi mě zklamalo, že jsem si z porodnice musela zavolat taxíka místo toho, aby mě a naši dceru vyzvedl manžel. Byla jsem smutná a zároveň trochu naštvaná. Sama sebe jsem přesvědčovala, že mě doma určitě čeká překvapení.

Malovala jsem si v růžových barvách, že mě doma manžel přivítá s otevřenou náručí. Že mi koupil květinu a třeba i něco pěkného za narození našeho dítěte. Na malou chvíli jsem mu dokonce odpustila, že se tři dny neozval a nezajímal se o naše dítě.

Po příchodu domů mě místo překvapení čekal pořádný šok

Domů jsem se dopravila taxíkem. Manžel byl doma, což jsem poznala podle toho, že je odemčeno. Vešla jsem dovnitř, dceru v rukou a hledala svého muže.

Ani ve snu by mě nenapadlo, jak, kde a s kým ho najdu. Místo překvapení a otevřené náruče jsem ho našla v náruči jeho milenky, kterou vzal do naší ložnice. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Okamžitě jsem z bytu utekla, našla jsem útočiště u kamarádky, která bydlela jen pár ulic dál. Manžel prosil, doprošoval se a sliboval. Ve finále vyšlo najevo, že s milenkou má poměr už déle a tři dny, které já strávila v porodnici, vesele strávil s ní.

Něco takového jsem mu nedokázala odpustit a požádala o rozvod. Doufám, že to nebude mít negativní vliv na naši dceru, která z toho naštěstí v tuto chvíli ještě nemá rozum.

Autor: Natálie Kabourková

Názor odborníka

Je to nepříjemná zkušenost. Žádný člověk není dokonalý, ale všichni bychom se v životě měli co nejvíce snažit a k oné nedosažitelné dokonalosti krok po kroku směřovat. Když je člověk v dlouhodobém vztahu s partnerem či partnerkou, tak se do určité míry vzdává své určité svobody ve prospěch společné cesty do budoucnosti. To mohou někteří jedinci těžce nést. Je tedy zapotřebí být ve svém počínání zodpovědný, a to nejen vůči sobě, ale i jako partner, rodič, a především dobrý člověk.

Někdy může být velice náročné učinit rázné rozhodnutí, které náš život zcela promění. Někdy to je ovšem zapotřebí. My lidé máme tendenci volit polovičatá řešení, kde se nemusíme ničeho vzdávat a nic obětovat, chceme mít všechno. Jenomže to není dost dobře možné. Ať už je to týden nebo rok, naše špatná rozhodnutí mohou nás a naše okolí dříve či později dostihnout a výrazně ublížit.

Když je člověk ve vztahu nespokojený, pak je potřeba položit si nepříjemné otázky: Chci s tímto člověkem trávit svůj život? Jsem ochoten pracovat na současném vztahu nebo mi za to nestojí? Co mi ve vztahu chybí a co vlastně od vztahu požaduji? Je nutné si tyto otázky včas ujasnit, než dojdou do krajních mezí a napáchají škodu v našem životě a v životě našich blízkých.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog

Související články