Tereza upřímně nikdy nechápala, jak někdo může navázat vztah s člověkem, kterého nikdy osobně neviděl. Vždy takové lidi odsuzovala a jejich lásku považovala za platonickou. Když si začala psát se sympatickým Lukášem, považovala jejich konverzaci čistě za přátelskou. Pak se ale cosi změnilo – přeskočila mezi nimi jiskra a Tereza, která nad lidmi, již navazovali vztahy on-line, vždycky nevěřícně kroutila hlavou, se najednou zařadila mezi ně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Přidal si mě do přátel
Mám profil na facebooku, ale upřímně tam moc nechodím. Založila jsem ho před lety, ale nikdy mě to nechytlo. Když mi jednoho dne přišlo do e-mailu upozornění, že si mě do přátel přidal jistý muž jménem Lukáš, zvědavost mi nedala, abych se nepodívala na jeho profil. Na fotkách vypadal velmi sympaticky, proto jsem na žádost o přátelství zareagovala pozitivně. Ještě toho večera mi napsal.
Psali jsme si každý den
Od toho dne jsme si psali každý den. Zpočátku jen několik zpráv denně, to podle toho, jak si každý z nás našel čas během svých povinností tomu druhému odepsat. Postupně jsme si ale psali stále častěji.
Aniž bych si to uvědomovala, měla jsem telefon neustále v ruce, ať jsem byla doma, ve městě na nákupu nebo třeba v práci. Chtěla jsem Lukášovi odepsat hned, co mi na telefon přišla jeho zpráva.
Nikdy bych nevěřila, že se mi toto stane
Za svůj život jsem slyšela mnoho příběhů o lásce dvou lidí, kteří se nikdy neviděli, ale přesto byli schopni udržovat vztah na dálku. Vždy jsem takové jedince odsuzovala, nebudu lhát, když řeknu, že jsem je považovala za blázny. Jak může fungovat láska, když nemáte možnost toho druhého vidět? Políbit? Obejmout?
Nikdy bych nevěřila, že se to stane zrovna mně. Ale stalo. Cítila jsem, že mě k Lukášovi něco táhne a že to, co je mezi námi, není jen přátelství. Psali jsme si několik měsíců, věděli jsme na toho druhého věci, které mnohdy nevěděla ani naše rodina. A naše city byly vzájemné.
Spálila jsem mosty a odešla za mužem, kterého jsem nikdy neviděla
Láska k Lukášovi sílila, začala jsem kvůli němu upozaďovat svého muže. Ten si ničeho nevšiml, což mě překvapilo – chovala jsem se podivně, zkrátka jako zamilovaná puberťačka. A pak mi v hlavě svitl nápad, který byl naprosto bláznivý, sama bych ho ještě před nějakou dobou odsoudila, ale nyní se mi zdál geniální. Spálila jsem za sebou mosty, opustila rodinu a odešla přes půl republiky za mužem, kterého jsem nikdy neviděla.
Je to necelého půl roku, co jsem prakticky ze dne na den změnila svůj život. Odešla jsem od manžela, který se s nastalou situací ani po několika měsících nesmířil. Děti mi to nedokážou odpustit, ačkoli jsem se jim to opakovaně snažila vysvětlit. I přesto ale nyní žiji život plný sladké zamilovanosti po boku Lukáše. Ať to zní sebebláznivěji, jsem šťastná.
Autor: Nikol Kolomazníková
