Mám jen o dva roky mladšího bratra, odjakživa jsme spolu dobře vycházeli. Rozpory mezi námi začaly vznikat až ve chvíli, kdy se bratr rozhodl studovat na doktora. Tak začíná příběh paní Terezy, který jsme dostali e-mailem. Je to příběh, ve kterém měla hrdost přednost před rodinnými vztahy. Přečtěte si, jaké to je, když se vám jediný sourozenec začne doslova měnit před očima.
Byli jsme si blízcí
S bratrem jsme měli už jako děti velmi dobrý vztah. Zatímco jiní sourozenci se mezi sebou neustále hádali, pošťuchovali se nebo si prováděli naschvály, my jsme vždycky drželi při sobě. Dělily nás jen dva roky, proto jsme k sobě měli blízko, vyrůstali jsme skoro jako dvojčata.
Začátek Terezina příběhu ani v nejmenším nenasvědčuje tomu, že se vztah s bratrem začal měnit poté, co se mu začalo dařit na škole.
Zdroj: 123RF.COM
Čím více úspěchů dosahoval, tím víc jsme pro něho přestávali existovat
„Nebudu lhát, když řeknu, že se bratrovi na škole velmi dařilo,“ pokračuje Tereza ve svém příběhu, který jsme hltali slovo od slova. „Bylo vidět, že se pro medicínu narodil a rodiče na něho byli velmi pyšní,“ vysvětluje a zároveň dodává, že čím byl bratr úspěšnější, tím více je začal ignorovat. Zkrátka dělal, jako by neexistovali.
Zdroj: 123RF.COM
„Potom bratr získal doktorský titul a to byla konečná,“ slova paní Terezy nás zaskočila. Ve svém e-mailu posléze vysvětlila, že jakmile si její bratr sáhl na doktorský titul a stal se z něho pan doktor, začal svou rodinou pohrdat. Najednou mu nebyli dost dobří a dával jim to dost jasně najevo. Už tehdy jejich vztah hodně utrpěl, ale to nejhorší mělo teprve přijít.
Pro bratra jsme byli nicky
Svého bratra jsem nepoznávala. Poslední roky se sice mnohdy choval podivně, ale jakmile školu dokončil a získal první pracovní příležitost, jako by se stal někým úplně jiným. Začal se k nám chovat jako ke špíně a někomu, kdo mu nesahá ani po kolena. Velmi mě to mrzelo a netušila jsem, proč to bratr dělá.
Nejhorší na tom celém bylo, že námi pohrdal nejen v soukromí, ale začal o nás prohlašovat ošklivé věci i na veřejnosti. Vrcholem všeho byl vánoční večírek, na kterém jsme se sešli a na kterém přede všemi o mně a rodičích prohlásil, že jsme nuly, které to v životě nikam nedotáhly. To byla ráda pod pás.
Skoro se nestýkáme
Z e-mailu paní Terezy jde i přes pouhá písmenka cítit bolest. Je očividné, že jí změna bratrova chování hodně zaskočila a ranila. Své vypravování zakončila tím, že svého bratra skoro vůbec nevidí, protože si našel společnost v lepší vrstvě. Ona ani jejich rodiče mu nejsou dost dobří. Svůj volný čas raději věnuje obklopen lidmi, dle jeho slov, ve vyšší třídě.
Autor: Nikol Kolomazníková
