Když jsem začala chodit s Marcelem, moje maminka mě před ním varovala. Je pravda, že byl trochu výbušnější povahy. I přes jeho výbuchy vzteku mě to k němu přitahovalo a navzdory maminčině nesouhlasu jsem s ním otěhotněla. Naivně jsem si myslela, že ho moje těhotenství změní.
Dokázal se hodně naštvat, ale nikdy na mě nevztáhl ruku
Nebudu zapírat, že je Marcel horká hlava. Přesvědčila jsem se o tom na vlastní oči, už když jsme se poprvé viděli. Tehdy jsem byla s kamarádkou v baru a on se tam zrovna s nějakým jiným mužem popral. Asi si umíte představit, jaký rozruch to mezi lidmi vyvolalo, všichni zvědavě přihlíželi a já nebudu tajit, že jsem s kamarádkou stála opodál a celou situaci sledovala. Jeho chování mě v ten okamžik mělo varovat, u mě to ale bylo spíše naopak. Ačkoli nedokážu vysvětlit čím, okamžitě mi učaroval.
Během té doby, co jsme spolu, jsem se několikrát přesvědčila o tom, že je horká hlava a výbušná povaha. Když mezi námi došlo k hádce, opravdu to stálo za to. Přestože se Marcel uměl opravdu hodně naštvat, nikdy na mě nevztáhl ruku.
Myslela jsem si, že ho moje těhotenství změní
Po půl roce vztahu jsem otěhotněla. Miminko jsme sice s Marcelem neplánovali, ale ani jednoho nenapadlo, že bychom si ho nenechali. Dokonce jsem se naivně upínala k představě, že Marcela moje těhotenství změní a jeho povaha se uklidní. V první okamžiky to tak skutečně vypadalo, miminko sice nebylo plánované, ale Marcel byl nadšený. Bohužel mu jeho klid nevydržel příliš dlouho.
Vrátila jsem se toho dne o něco později, než jsme byli domluvení. Zdržela jsem se s kamarádkou, se kterou jsme se domlouvaly, že mi přenechá nějaké věcičky po své dcerce. Natolik jsme se zabraly do probírání těch rozkošných malých věcí, že jsem úplně zapomněla na domluvu s Marcelem. Když jsem se domů vrátila o hodinu a půl později, neskutečně zuřil.
Zdroj: 123RF.COM
První facka byla zároveň tou poslední
Samozřejmě jsem se Marcelovi za svůj pozdní příchod omluvila. Mrzelo mě, že jsem prošvihla večeři, na kterou jsme společně měli jít. On ale moje omluvy nepřijal a strašně na mě křičel. Tak naštvaného už jsem ho sice viděla několikrát, jenže tentokrát to bylo v něčem jiné. V tom největším záchvatu mě zničehonic udeřil. Dal mi tak velkou facku, až jsem ztratila rovnováhu a musela se chytit zdi, abych nespadla. V první okamžik mi to nedošlo, byl to pro mě neskutečný šok. Marcel si okamžitě uvědomil, co udělal, a začal se mi omlouvat.
Během toho večera se mi omluvil asi stokrát. Já i přesto byla šokována jeho chováním. Věděla jsem, že je horká hlava a že se dokáže rychle naštvat. Nikdy by mě ale nenapadlo, že by mě dokázal udeřit. Během noci jsem se musela rozhodnout. Mám nadále zůstat s mužem, který na mě vztáhl ruku jen proto, že s ním čekám dítě? Nebo mám od takového muže odejít i přesto, že nakonec na dítě zůstanu sama?
Hned ráno jsem se sbalila a od Marcela odešla.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Je důležité nenechat si fyzické násilí líbit a problému se věnovat. V některých případech totiž může docházet k tomu, že partner, kterému je ubližováno, nic nedělá nebo dokonce svého partnera omlouvá a brání. Důvodů takového chování může být několik, například kodependence, strach nebo pocit toho, že bychom si jiného partnera nenašli. V každém případě je důležité problém řešit, neboť většinou sám od sebe neodezní ba naopak má tendenci se spíše stupňovat a omezovat pocit bezpečí, který je inherentní součástí zdravého partnerského vztahu. Nebojte se tedy hájit svá práva a vyhledat podporu u svých blízkých, psychologů či jiných odborníků.
Namístě je též zamyslet se, co Táňu k Marcelovi přitahovalo. Z omezených informací v článku lze usuzovat na atraktivitu projevů dominance v podobě fyzické zdatnosti. Evolučně jde tento atribut ruku v ruce s touhou nalézt nejvhodnějšího mužského jedince, který se dokáže o rodinu postarat a ochránit ji (dnes se z tohoto hlediska dimenze fyzické zdatnosti transformuje ve schopnost vydělávat peníze). Když se však fyzická dominance projevuje jako agresivita uvnitř samotného vztahu, pak je nutné se situací něco dělat.
Pokud chceme problém vyřešit, je vhodné zabývat se tím, co stojí za samotnou agresivitou. Ta je obvykle projevem, a nikoliv příčinou, násilných projevů. Jedná se o poměrně složitou problematiku, která může mít mnoho příčin například již v dětství člověka, v nezpracovaném traumatu či v psychické poruše. Je podstatné se v takovýchto situacích nestydět, odhodlat se a vyhledat pomoc psychologa. To, že jste ochotni problém řešit, je projevem statečnosti a nikoliv zbabělosti.
