O vrstevníky jsem se nikdy moc nezajímala. Přitahovali mě spíše starší muži. Žádný extrém, bylo pro mě ideální, když byl muž alespoň o deset nebo patnáct let starší.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
I když se o mě zajímali muži mého věku nebo jen decentně starší než já, začala jsem se vídat s Radovanem. Dělil nás věkový rozdíl dvanáct let a to mi vyhovovalo.
Rodiče s tím nesouhlasili
Mezi kamarádkami jsem byla ta odvážná, ke které vzhlížely, protože ani jedna z nich neměla staršího přítele. V jejich očích jsem byla super!
Zato rodiče s tím měli problém. Především táta nedokázal překousnout, že jsem si našla přítele, kterému bude letos jednatřicet let.
Co mi ale mohli? Byla jsem dospělá. Radovan se mi líbil a měl vše, co jsem od muže chtěla – byl sympatický, veselý a měl smysl pro humor. A hýčkal si mě.
Ještě nikdy jsem nebyla s mužem
Zatímco moje kamarádky už dávno s muži experimentovaly a první zkušenosti měly dávno za sebou, já vyčkávala.
Neměla jsem potřebu přijít o to s kdekým někde na párty jako třeba moje kamarádka Simona, která si druhý den ani nepamatovala, s kým to vlastně poprvé bylo.
Nestyděla jsem se za to, že jsem ještě panna. I když se našly holky, které se plácaly do čela a říkaly o mně, že jsem divná.
Chtěl po mně, aby on byl ten první
S Radovanem jsme byli spolu už čtvrtý měsíc a nikam jsme nespěchali. On byl samozřejmě daleko zkušenější a žen měl několik, jak se mi sám svěřil.
Přesto na mě nespěchal. Respektoval, že se nikam nehrnu a věděl o mně, že jsem ještě s nikým nespala. Proto mě nezaskočilo, když mi jednou řekl, abych mu dala své panenství.
Chtěl být tím prvním, se kterým zažiji to, co ještě s žádným jiným mužem před ním ne. Měla jsem ho ráda a věřila jsem tomu, že on má rád mě. Proto jsem začala uvažovat o tom, že to konečně zkusím.
Trochu jsem si z něho vystřelila
Abych to Radovanovi nedala jen tak zadarmo, vymyslela jsem šibalský plán, abych ho trochu potrápila. Pozvala jsem k nám do bytu, to už jsme bydleli společně, ještě pár svých kamarádů.
Uspořádala jsem dražbu. Kamarádům jsem napovídala, že dražíme novou herní konzoli, kdežto Radovanovi jsem řekla, že dražíme moje panenství.
Měli jste ho vidět, jak nervózně hnal cenu nahoru, když byl přesvědčen, že i ostatní kamarádi, které jsem pozvala, chtějí získat to, co on chtěl sám pro sebe. Cenu vyhnal až na neuvěřitelných několik tisíc korun, což moji kamarádi samozřejmě vzdali a zklamaně odešli domů.
Když jsme zůstali sami, řekla jsem příteli pravdu. Nemohla jsem se přestat smát, kdežto on se první chvíle tvářil, že se naštval. A jestli jsem mu své panenství nakonec dala? Kdo ví, třeba se o tom svěřím příště!
Autor: Natálie Kabourková
