S mojí maminkou to po zdravotní stránce není v posledních měsících vůbec dobré. Je to již dáma v letech a na nějaké zdravotní obtíže má nárok. Situace ale vyústila až do takového extrému, kdy se maminka o sebe nedokáže sama postarat a s mými dvěma sourozenci není žádná domluva. Ani jeden z nich si nechce vzít maminku na starost.
Sourozencům je nemocná maminka na obtíž
Pocházím ze tří dětí, přičemž jsem nejmladší. Se sourozenci jsme vždycky měli dobrý vztah. Poslední rok se ale ukázal jako velká zkouška našich vzájemných vztahů. Když totiž maminka onemocněla a ukázalo se, že pro ni již nebude bezpečné, aby zůstávala sama v prázdném bytě, sourozenci mi dali najevo, že je maminka na obtíž. Řešili jsme totiž, kdo z nás tří by si mohl vzít maminku k sobě, aby byla neustále pod dozorem a aby kolem sebe stále měla někoho, kdo by jí v případě potřeby s čímkoli pomohl. Bratr a sestra na rozdíl ode mě žijí v rodinných domech, kde by pro maminku určitě našli kousek místa. Přesto ale prstem ukázali na mě, abych si ji vzala k sobě do našeho nepříliš prostorného bytu, ve kterém žiji s manželem a dvěma dětmi.
Maminka je pro mě vším
Maminka je nejdůležitějším člověkem v mém životě, proto když došlo na lámání chleba a sourozenci odmítli pomoct, navrhla jsem manželovi, že bych si ráda nemocnou maminku vzala k sobě. Dokonce jsem o tom mluvila i se svými již dospělými dětmi. Nejstarší syn Pavel nabídl, že by mohl jít bydlet s kamarádem do podnájmu, aby uvolnil svůj pokoj babičce. Přišlo mi to jako nejlepší řešení a myslela jsem si, že manžel nebude proti.
Ošklivě jsem se ale spletla. Manželova reakce byla naprosto opačná, než v jakou jsem doufala. Spustil na mě, jestli jsem se náhodou nezbláznila, a můj návrh okamžitě zavrhl. Poté mi řekl, abych maminku umístila do domova důchodců, že to je jediné řešení, na které on dokáže přistoupit. Já si ale ani ve snu neuměla představit, že bych maminku odložila do nějakého domova.
Časté hádky vyústily v žádost o rozvod
Od té chvíle jsme se s manželem na to téma velmi často hádali. Já si stále trvala na svém. Dokonce jsem začala připravovat vše na přestěhování maminky k nám domů, a to i přes manželův očividný nesouhlas. Manžel se zase nechtěl vzdát svého rozhodnutí a stále dokola mi opakoval, že s námi moje matka a rozhodně bydlet nebude. Jednou mě postavil před hotovou věc a dal mi na výběr: buď on, nebo moje máma.
Naše hádky nás bohužel odcizily natolik, že pro mě byla volba jasná. Maminku jsem odmítla dát do domova důchodců, postavila jsem se tak svému manželovi, který si až do toho okamžiku myslel, že to on má v naší rodině hlavní slovo. O několik dní později mi přistála na stole písemná žádost o rozvod. Manžel si mezitím sbalil své věci a odstěhoval se k bratrovi. Ztráta manžela mě na jednu stranu velmi mrzí, i přesto všechno stále cítím, že ho miluji. Velmi mě ale zklamal tím, že mě nutil se rozhodnout mezi ním a nejdůležitější ženou v mém životě.
Autor: Nikol Kolomazníková