Zastávám názor, že člověk by se měl se svými problémy někomu svěřit. Uleví se mu a bude si dělat sotva poloviční starosti. Mnozí to nedokážou, a proto své pocity vkládají do básní, písní či povídek. I to je způsob, jak s problémy naložit. Já nejsem zrovna kreativní člověk, proto si píšu soukromý deník, ve kterém zaznamenávám všechno špatné, co se mi stalo, a nechávám tak minulost daleko za sebou.
Mé problémy se obvykle týkají mužů. Vždy totiž narazím na někoho, o kom si myslím, že mu mohu důvěřovat, jenomže pokaždé to dopadne stejně. Měla jsem pět vážných vztahů, občas se objevil i nějaký ten úlet na jednu noc. A teď je mi čtyřicet dva a jsem stále sama. Velkou kapitolu mého deníku proto tvoří právě moji expartneři.
Pomáhá mi to zvládat smutek i zlost
Když se člověk zklame v tom, koho považoval téměř za svoji druhou polovinu, je to těžké. Mohla bych se samozřejmě jako většina mých kamarádek uchýlit k pomluvám, k truchlení, přejídání se v depresích… Jenomže mně trvá dostat se z rozpadlého vztahu zhruba několik hodin. Sednu k deníčku a sepíšu všechny své strasti.
Zdroj: 123RF.COM
Začínám obvykle u toho, co je mi líto. Netvrdím, že mi nikdy neukápla ani slza, samozřejmě je mi líto, že mi žádný vztah nevyšel. Musím ale říci, že to nikdy nebyla moje chyba, pravděpodobně přitahuji problémové muže. Jeden skončil ve vězení, další mě podváděl, třetí mi kradl peníze.
Proto je vždy nepříjemná část příběhu značně delší než ta pozitivní. A to mě nakonec přesvědčí, že je lepší být chvíli sama, než s někým, koho sice milujete, ale on s vámi zachází jako s odpadem.
Deníček je plný pikantností. Nikdo se k němu nesmí dostat
Není to tak, že bych svým expartnerům chtěla ublížit. Chci ze sebe jenom dostat vztek a smutek. V deníku jsou informace, které nehodlám vypustit do světa. O každém z mých vztahů je tu to nejkrásnější, ale také to nejhorší. A jelikož vím, že člověk často za své chyby platí, nechci nikomu ublížit ještě víc.
Já se pomocí příběhů vyrovnám se svojí situací. Nikdo jiný by je ale číst neměl. Deník mám proto v šuplíku pod zámkem. Nikdo netuší, že si ho píšu. Nikdo se nediví, jak rychle se srovnávám s rozchody, nikoho to nepřekvapuje. Možná mě považují za silnou osobnost, přitom vlastně jenom problémy dostávám ven jiným způsobem, než jsou ostatní zvyklí.
Autor: Šárka Cvrkalová
