Stal jsem se cílem domácího násilí. Ženu jsem i tak nepřestal milovat

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zenabijemuze
zenabijemuze

Když jsem si Magdu bral, tvrdil jsem, že ji neopustím v žádné životní situaci. Že ji budu milovat, až dokud nás smrt nerozdělí. Netušil jsem, že se zhruba půl roku po svatbě stanu obětí domácího násilí.


Pro chlapa není nikdy snadné si to přiznat. To, že ho mlátí ženská. Je mi třicet dva let a pracuji jako manažer jedné firmy. Modřiny tak snadno schovám pod dlouhý rukáv a sako. A to jsem taky dělal nějaký ten čas, než jsem se konečně odhodlal také projevit svou sílu. Ovšem ne fyzickou, ale psychickou.

Začalo to fackami, později jí nestačil boxovací pytel

Nikdy jsem nepochyboval o naší lásce. Dokonce ani když jsem dostal tu první facku. Tehdy jsem si myslel, že jsem si ji zasloužil, přišel jsem domů o dvě hodiny později a než jsem stihl vysvětlit, že se protáhla porada, manželka mě začala podezřívat z nevěry. Když se vše objasnilo, omluvila se mi a vše bylo asi týden v pořádku. Facka se ale opakovala, když sem zapomněl vynést odpadky, když jsem nepřibil na zeď polici, jak jsem slíbil, nebo když jsem seděl na gauči u fotbalu a ženě se nelíbilo, že je v kuchyni nepořádek.

Když jsem se začal bránit, že už je těch facek nějak moc, rozzuřilo jí, že si stěžuji. Vyhrožovala, že mi ukáže, co je to domácí násilí, když mám problém s nějakou tou fackou. A časem se to i stalo. Stal jsem se jejím osobním boxovacím pytlem. A z toho reálného, zavěšeného v dílně, z toho měla ránu, to mi věřte…

Omlouvala se mi a chtěla to řešit

Zdroj: 123RF.COM

Za každou ránu jsem dostal nejméně pět omluv. Stále tvrdila, jak mě miluje a já ji rozhodně nechtěl opustit. Když se ale ani po půl roce nic nezměnilo, začalo mi být jasné, že se musí nějak jednat. Kdykoli jsem se na to téma jen trochu zmínil, dostal jsem facku. V lepším případě šla žena spát a já zůstal raději v obýváku.

Museli jsme být psychicky silní. Oba dva

Jednou, když byla manželka v práci, rozhodl jsem se začít jednat. Připravil jsem večeři, překvapil jí květinou a řekl jí, že s ní musím vážně mluvit. Bylo jí jasné, o co jde, ale byla tak zaskočená, že neprotestovala. Moje žena je milý člověk, když zrovna není v ráži. Miluju jí a ona miluje mě. Řekl jsem jí, že pokud s ní mám zůstat, musí se léčit. Fyzické síly že už prokázala dost, teď je na čase ukázat také tu psychickou. Souhlasila.

Byl to běh na dlouhou trať, ale zachránilo nám to manželství

Začala chodit k psychologovi. Později i psychiatrovi. A já byl nucen udělat to samé, jakožto oběť domácího násilí. Bylo mi trapně, že jsem se jako chlap nechal tak dlouho týrat, ale dělal jsem to vlastně jen proto, že ji tak moc miluji. A ona musela být silnější než já. Uvědomil jsem si, že to není moje vina. Ale zároveň nemohu říci, že by to byla vina její. Někdy zkrátka psychické problémy přijdou tak nečekaně a člověk se s nimi musí umět poprat.

Nechci tu samozřejmě obhajovat násilníky. Pokud to člověk nechá zajít příliš daleko, může jít i o život. Ale v případě, že se bude léčit, může mu to zachránit vztah. Žena bere léky, už více než dva roky na mě nevztáhla ruku. Chodíme spolu na konzultace k lékařům a vychováváme v klidu a míru dvě zdravé děti.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články