Soňa (23): Nevěřila jsem těm, kteří pomáhají až do chvíle, než mi pomohli

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena 1
zena 1

Že existuje velká spousta nadací, vím už delší dobu. Stále se mluví o tom, která společnost komu pomohla a jak peníze někomu zachránily život. Vždycky jsem ale měla pocit, že ti, kteří to doopravdy potřebují, nakonec nedostanou vůbec nic.


Byla jsem si jistá, že výsledky toho, kdo nakonec podporu dostane, jsou stejně předem rozhodnuté a většina normálních lidí v těžké životní situaci nemá žádnou šanci. Můj názor se změnil až ve chvíli, kdy mi jedna z takovýchto společností pomohla dosáhnout mého vysněného cíle.

Maminka mi zemřela a starali se o mě pěstouni

Když jsem se narodila, otec mojí maminku opustil. Ona po dvou letech zemřela na rakovinu a já se tak dostala do rukou pěstounů – mých prarodičů. Jelikož se to vše stalo v poměrně brzkém věku, vždy jsem je považovala za svoji pravou rodinu. Byla jsem ve škole poměrně nadané dítě a mým cílem bylo studovat žurnalistiku a prosadit se psaním na web.

Bohužel vysoká škola, na kterou jsem chtěla v devatenácti letech, stála příliš mnoho peněz. Já si ještě nevydělávala a prarodiče by ze dvou důchodů takovou částku neutáhli. Můj děda se proto akčně rozhodl požádat o pomoc jednu nadaci, která právě lidem v mojí situaci může poskytnou příspěvek na studia.

Byla jsem hrozně skeptická a negativní

Zdroj: 123RF.COM

Byla jsem naštvaná na svět, že je moje škola tak drahá, že nebudu nikdy moci dělat to, co bych si přála. Dědovu nápadu jsem se vysmála, říkala jsem mu, že příspěvek dostane nakonec někdo, kdo ho ani nepotřebuje. Opak se ukázal jako pravda. Dostala jsem za úkol vyplnit pár dokumentů a napsat něco o sobě, to vše jsem splnila, i když jsem vlastně netušila, proč to dělám.

Po pár dnech přišlo prohlášení, že moji žádost přijali a proplatí mi celé školné. Byla jsem nadšená. Ačkoli jsem netušila, jak to bude v dalším roce, minimálně jeden jsem měla zaplacený a to pro mě hodně znamenalo. Už během prváku jsem se dostala na praxe do redakcí a psala jsem poměrně dobré články. Některé z nich jsem poslala i do nadace s děkovnými vzkazy, že pouze díky nim studuji to, co mě baví. O rok později mi napsali, že mám velký talent a rozhodli se mě proto podpořit i nadále.

Změnila jsem přístup

Nadace mi poskytla nejen finanční zázemí. Dostala jsem také nabídku několika krátkodobých brigád, z nichž jsem velkou většinu využila. Během čtyř let, kdy mě společnost podporuje, jsem se zúčastnila i několika akcí, které firmu představovali. Zde jsem se potkala s dalšími lidmi a jejich životními příběhy. Až jsem se zastyděla, když mi došlo, že většina podporovaných lidí jsou děti s postižením nebo lidé z dětských domovů.

Přehodnotila jsem svůj názor na společnosti tohoto typu. Samozřejmě ne všechny asi pracují na principu jako nadace, která mě podporuje, už ale vím, že se lidé lidem skutečně snaží pomáhat a že dobré srdce má v České republice poměrně velká část obyvatelstva.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články