Simona (42): S dětmi jsme se skoro neviděli. Rozhodla jsem se zasáhnout a zavedla společné večeře

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena 42
zena 42

Pro většinu rodičů není nic cennějšího než čas strávený společně s jejich dětmi. Pokud i vy máte děti, pak nám určitě dáte za pravdu, že čím jsou děti starší, tím je toho společně stráveného času méně a méně. I pro paní Simonu je rodina na prvním místě a její děti jsou pro ni středobodem vesmíru. Proto nemáme důvod jí nevěřit, když říká, že ji velmi trápilo, že se s dětmi u nich doma poslední dobou jen tak míjeli. Každý z nich už trávil čas po svém, a společných okamžiků tak bylo jako šafránu. Proto se to rozhodla řešit.


Děti rostly a začaly mít svoje zájmy

„Naše děti byly asi jako kterékoli jiné,“ začíná svůj příběh paní Simona. „Když byly malé, chtěly trávit čas s námi, ať už to bylo hraní společenských her nebo ježdění na rodinné výlety. Postupem času děti začaly mít svoje zájmy. Najednou jako by je obtěžovalo, že musí svým rodičům sdělovat, jak bylo ve škole nebo kde odpoledne byly,“ vypráví se smíchem Simona.

Rodina pro mě vždy byla na prvním místě

Paní Simona se netají tím, že rodina pro ni vždy byla na prvním místě. Rovněž také přiznává, že se celý život snažila, aby to tak měly nastavené i její děti.

Zdroj: 123RF.COM

„Pokud jde o oslavy narozenin nebo třeba Vánoce, vždycky jsem byla neoblomná,“ prozrazuje paní Simona. „I když už naše děti byly ve věku, kdy pro ně bylo daleko zajímavější, aby strávily narozeniny obklopeny přáteli, já trvala na tom, že je oslavíme společně. Ne vždycky jásaly nadšením,“ vzpomíná Simona.

Najednou mi došlo, že děti skoro vůbec nevidíme

„Seděla jsem zrovna s manželem v obýváku. Zatímco on se díval na televizi, já byla začtená do časopisu. Bylo asi půl osmé večer a já ani nevěděla, jestli už jsou naše děti doma,“ vypráví Simona. „V ten okamžik jsem se zamyslela a došlo mi, že se s našimi dětmi jen tak míjíme a vídáme se prakticky jen mezi dveřmi. Začalo mě to trápit.“

Zdroj: 123RF.COM

Paní Simona přiznává, že si na jednu stranu uvědomovala, že jí její děti rostou a osamostatňují se. Bylo jí jasné, že trávit čas s rodiči pro ně není tak lákavé, jak tomu bývalo, když jim bylo 10. Na stranu druhou ji ale tížila myšlenka, že sice stále žijí pod jednou střechou, ale skoro vůbec se nevidí.

Rozhodla jsem se to změnit

„Chtěla jsem si na to téma promluvit s manželem, ten mě ale zaskočil odpovědí, že si to všechno jen moc beru. Ať už mi ale řekl cokoli, já byla rozhodnutá, že nastalou situaci změním,“ říká odhodlaně Simona. „Proto jsem zavedla rodinné večeře a trvala na tom, že budeme večeřet společně.“

Paní Simona věřila tomu, že její rodina bude s tímto nápadem souhlasit. Manžel se však tvářil nezúčastněně a děti projevily nezájem. Simona se ale nevzdala.

Začátky byly krušné

„Vzpomínám si na první večeře, při kterých se děti tvářily znuděně, manžel alespoň předstíral, že stojí za mnou. Přitom jsem moc dobře věděla, že ani on s mým nápadem nesouhlasí. Začátky nebyly zrovna jednoduché, několikrát jsem měla chuť to vzdát, ale pak jsem sama sobě řekla, že to jednoduše nevzdám.“

Simona si i nadále trvala na tom, že jsou společné večeře pro jejich rodinu to nejlepší. A nakonec dosáhla svého, rodina konečně zase tráví čas společně, což je podle paní Simony to nejcennější na světě.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články