Simona (37): Můj styl života si vybral krutou daň. Oči mi otevřel až pobyt na netradičním místě

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
zena 44
zena 44

Za svůj život jsem vystřídala tolik partnerů, že bych je upřímně nedokázala ani spočítat. Možná mám v sobě zakořeněnou představu z pohádky a roky jsem čekala na svého prince na bílém koni, každopádně ani jeden muž, se kterým jsem byla, nebyl pro mě ten pravý.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Z jedné náruče jsem proto utíkala do druhé. Často jsem i v jeden den dokázala jeden vztah ukončit a druhý začít. Necítila jsem se kvůli tomu nějak špatně, prostě jsem jen hledala to svoje štěstí…

Rodiče ze mě byli nešťastní

Randit jsem začala poměrně brzy, prvního přítele jsem měla už ve dvanácti letech, ale byla to má první láska a za vztah jako takový se to určitě počítat nedá.

Jenže od té doby jsem kluky střídala a to tak, že docela často. Zatímco moje kamarádky dlouho čekaly na první polibek, já jich měla za sebou desítky.

Se střídáním partnerů jsem neskončila ani po pubertě. Spíše naopak. Právě v té době už jsem totiž začala mít představu o svém ideálním protějšku, a tak jsem se rozhodla ho najít.

Samotné mi nevadilo, že jsem jako přelétavý ptáček a každou chvíli se choulím v náruči jiného muže. Nešťastní z toho byli moji rodiče. Přáli si vnoučata, ale já jim je nemohla dát, dokud jsem si nebyla jistá, že jsem toho pravého konečně našla.

Povídali si o mně

Nestřídala jsem muže kvůli posteli, ale kvůli tomu, že jsem se u každého z nich snažila najít přesně ty vlastnosti, které jsem si vysnila u dokonalého partnera.

Jenže znáte lidi, všechno si přetočí a přeonačí, jak se jim to hodí. Proto si o mně začali povídat, dostala jsem i nejednu nepěknou přezdívku a nálepku, o kterých se zmiňovat nebudu.

Dlouho mi to nevadilo, nikdy jsem neřešila názory ostatních. Vše se změnilo až v okamžiku, kdy jsem byla hospitalizovaná kvůli prasklému slepému střevu.

V nemocnici mi řekli, že jsem přijela za pět minut dvanáct, doktor dokonce vtipkoval, že by to hádal spíše za minutu, protože jsem měla namále. A teprve tam, když jsem v nemocnici strávila několik dní, jsem všechno přehodnotila.

Došlo mi, že jsem byla naivní

Měla jsem spoustu času přemýšlet. Kvůli komplikacím po operaci jsem se v nemocnici zdržela několik dní a přemýšlela jsem nad tím, jak jsem doposud vedla svůj život.

Došlo mi hodně věcí. Především pravda o tom, že jsem byla hodně naivní, když jsem si myslela, že skutečně najdu přesně takového muže, kterého jsem si vysnila.

Když mě pustili, byla jsem odhodlaná brát život úplně jinak. Pár týdnů poté jsem poznala Filipa. Do mé původní představy o dokonalém muži měl sice hodně daleko, ale zamiloval se do mě, byl pozorný a já mu dala šanci.

A jsem za to moc ráda! Letos to bude třetí rok, co jsme spolu. Plánovali jsme svatbu, ale kvůli koronaviru ji odkládáme, až bude situace lepší. A na jaře se nám narodí dcera. Prozřela jsem – sice trochu později, ale přece lepší pozdě než vůbec.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články