Simona (36): Manžel mi roky lhal, že je neplodný. Kvůli jeho lži jsem se málem nestala matkou

O dítěti jsem začala uvažovat dva roky po svatbě. Předtím jsem poctivě brala antikoncepci a s manželem jsme se o založení rodiny nikdy nebavili. Když jsem se ho zeptala, jestli si i on myslí, že je správný čas na miminko, sdělil mi něco, co jsem vůbec nečekala: byl neplodný.

V dětství měl úraz…

Zůstala jsem na manžela v ten okamžik zírat s pusou dokořán. Nic takového jsem opravdu nečekala a ani ve snu by mě nenapadlo, že takovou situaci jednou budu muset řešit. Byla sice pravda, že za těch pět let naší známosti jsme se nikdy o dětech nebavili, v posteli nám to vyhovovalo tak, jak to bylo, a mě nenapadlo se na to zeptat. Brala jsem to jako samozřejmost, že až jednoho dne budeme chtít děti, prostě to půjde.

Jenže dle manželových slov to bylo nemožné. Jako dítě totiž při hokeji utrpěl úraz, který měl negativní dopad na jeho intimní partie. Později, ještě když mě neznal, doktoři zjistili, že děti mít nemůže. Byla to pro mě rána.

Musela jsem se s tím naučit žít

Roky plynuly jako voda a já jsem se s touto nemilou skutečností musela naučit žít. Co jiného mi zbývalo? Po miminku jsem ale toužila stále více a více. Všechny moje kamarádky už děti měly a já cítila, jak moc mi role matky chybí. Manžel ale své prohlášení bral jako hotovou věc. Kromě několika mých pokusů o obnovení tohoto tématu o dětech zarytě mlčel.

Požádala jsem ho, ať se nechá vyšetřit

Najednou mi bylo 34 a touha po dítěti byla ještě silnější. Jednoho dne jsem to už nevydržela a manžela požádala, jestli by byl ochotný kvůli mně ještě jednou vyšetření plodnosti podstoupit. Tehdy jsme se strašně pohádali, manžel mi vyčítal, že je to ode mě nelidské a sobecké. Několik dní se mnou nemluvil a já litovala, že jsem to po něm chtěla. Přesto jsem si ale stála za svým a to vyšetření po něm chtěla. Třeba existovala naděje…

Pak přišel zlom. Po několika týdnech hádek a tiché domácnosti manžel odhalil pravdu. Celé roky mi totiž lhal. Děti mít nikdy nechtěl. Než aby to se mnou musel stále dokola řešit, přišlo mu lepší mi tvrdit, že je mít nemůže. Prý doufal, že to přijmu a nechám to být. Touto zprávou mě úplně zdrtil.

Odešla jsem

Pár týdnů nato jsem od manžela odešla. Nemohla jsem žít po boku člověka, který mi tolik let sprostě lhal. Vždyť kvůli jeho sobecké lži jsem se málem nestala matkou! Nemohla jsem mu to odpustit, i když se moc snažil a sliboval, že si dítě pořídíme.

Půl roku po rozvodu jsem se seznámila s novým mužem. Možná si řeknete, že to bylo příliš rychlé, mé srdce to ale přesně tak cítilo. Roman je opak mého bývalého manžela, navíc má syna ve své péči. Ten malý klučina ke mně okamžitě přilnul a já poznala, jak silná může být láska matky k dítěti – i když není můj. Brzy ale poznám mateřství se vším všudy, s Romanem totiž konečně čekám vytoužené miminko.

Autor: Nikol Kolomazníková