„Honzu jsem potkala v muzeu, kam jsem se šla odreagovat a odpočinout si od každodenního stresu. V muzeu je tak nádherné ticho, že si tam člověk skvěle odpočine,“ těmito slovy začíná příběh paní Simony. Od seznámení s Honzou si zpočátku příliš mnoho neslibovala. V její hlavě prý od samého začátku blikalo pomyslné červené světýlko, které ji mělo varovat. Jenže ho neposlechla.
Nedávala jsem tomu mnoho šancí
„Oslovil mě v okamžiku, kdy jsem se zahleděla do jednoho z vystavovaných obrazů. Nejdříve mě to naštvalo, nepřišla jsem si tam ten den s nikým povídat. Jenže on se nedal odbýt, tak jsem se s ním dala do řeči. Nakonec se ukázalo, že není až tak nesympatický, jak jsem si v první okamžik myslela,“ vypráví Simona o prvních okamžicích a setkání s neznámým mužem.
Zdroj: 123RF.COM
Toho dne společně odešli na kávu. Ačkoli to vypadalo, že by mezi nimi mohlo něco vzniknout, paní Simona tomu nedávala mnoho šancí. Byla jen pár týdnů po rozchodu s partnerem a neměla náladu navázat další vztah. Navíc tu byl ten vtíravý pocit, který ji v blízkosti Honzy přemáhal…
Scházeli jsme se sporadicky
Honza měl zájem Simonu vídat, ale jí se do toho moc nechtělo. Proto se první týdny scházeli sporadicky a dle Simoniných slov skoro až náhodně. Po dvou měsících si ale řekla, že by to s ním přeci jen mohla zkusit. Ačkoli jí hlas v hlavě říkal, že by si na Honzu měla dát pozor.
„Snažil se a dával si záležet,“ přiznává Simona. „Nakonec jsem si řekla, proč vlastně ne. Nechtěla jsem být sama, tak jsem to s ním zkusila. Oficiálně jsme tak začali tvořit pár a naše setkávání začalo nabírat na pravidelnosti,“ vysvětluje.
Zdroj: 123RF.COM
Nevěděla jsem, že mu zemřela žena
„Během té doby, kdy jsme se scházeli, jsme si toho o sobě vzájemně hodně řekli. Poznávali jsme jeden druhého, což mi přišlo fajn. Zpočátku jsem ale netušila, že mi Honza jednu podstatnou věc zatajil. Před půl rokem mu zemřela žena. Já o tom neměla ani ponětí,“ přiznává Simona a dodává, že kdyby to tušila, do vztahu s Honzou by se nikdy nepustila.
„Všechno mi vyklopil až v den, kdy mě poprvé pozval k sobě do bytu. To, co jsem tam viděla, budu mít ještě hodně dlouho před očima,“ vypráví. Simona nám popsala, že v jeho bytě byla na každém kroku fotka jeho ženy. Fotografie visely na zdech, byly postavené na poličkách, měl je u postele, a dokonce i v koupelně. Na židli v ložnici byl přehozen její župan, na věšáku v koupelně viselo její pyžamo.
Vyděsilo mě to, měla jsem dát na svůj instinkt!
Simona se netají tím, že ji návštěva Honzova bytu vyděsila. Nezapomněla ještě dodat, že měl Honza na jídelním stole talířek a hrníček od kávy údajně z toho dne, kdy jeho žena doma naposledy snídala.
„Měla jsem dát na svůj instinkt. Od začátku mi něco uvnitř mě říkalo, že je to chyba, že bych se s ním neměla vídat. Kdybych svůj vnitřní hlas poslechla, ušetřila bych si tuhle hororovou zkušenost,“ uzavírá své vypravování Simona a dodává, že od toho dne už Honzu neviděla. Nechtěla a měla k tomu dobrý důvod.
Simona, Praha
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační.
Autor: Nikol Kolomazníková
