S mým bývalým přítelem jsem se seznámila skrze moji nejlepší kamarádku. Pár měsíců jsme spolu chodili, ale pak mě podvedl. Měli později dokonce svatbu a já jim to mohla překazit. Petr se se mnou stále scházel a jeho budoucí žena o tom neměla ani potuchy.
Obyčejný kluk
Když jsem poprvé Petra spatřila, přišel mi úplně jako obyčejný kluk. Oblékat se neuměl, ale když začal mluvit, každá žena zpozorněla. Dali jsme se za pár týdnů dohromady, i když to měl být nezávazný vztah. On trval na opaku a já nakonec byla i ráda a prožili jsme pěkných devatenáct měsíců. I když byl hodně sobecký, přijala jsem ho takového, jaký byl. Je pravda, že jsme se hodně hádali, ale on tvrdil, že se hádá rád.
Barman v hlavní roli
Zdroj: 123RF.COM
Prvních pár měsíců jsem si myslela, že je Petr přesně ten muž, se kterým bych chtěla zůstat napořád. Pak se ale začal měnit a mě to přestalo vyhovovat. Dokončil vysokou školu, ale nenašel ve svém oboru uplatnění, tak se z něj stal barman. Noční směny, večírky, alkohol a opilé holky. Vůbec se mi to nezamlouvalo a kdykoli jsem se za ním stavila do práce, lepila se na něj nějaká holka. Byla jsem z toho vystresovaná a navrhla pauzu, on mě prosil, ať to nedělám, že se mnou chce strávit zbytek života.
Nevím, kterou z vás chci
Já hloupá tomu uvěřila, ale on si za pár týdnů našel jinou. Sportovní, nakrátko ostříhanou barmanku, která vůbec nevypadala jako jeho typ. Nicméně stalo se a on mi to jednoho večera oznámil. „Víš seznámil jsem se s jinou ženou, ale nevím, jestli chci tebe nebo ji.“ Byla jsem v šoku a nevěřila vlastním uším. Vytrhla jsem mu telefon z ruky a utíkala se zamknout do pokoje. Vše tam bylo, černé na bílém! Psali si už tři týdny a on ze mě udělal hlupáka. Rozhodla jsem tedy za něj a vyházela mu věci ven.
Šťastná to nevěsta
Po našem rozchodu jsme byli stále v kontaktu. I když mi to ze začátku ubližovalo, tak mi později došlo, že to nebyl ten pravý. On chtěl neustále vědět, jak se mám a občas jsme se i sešli. Jeho přítelkyně o tom samozřejmě nevěděla. Za dva roky tu holku požádal o ruku a měli mít brzy svatbu. Ona odjela na pracovní cestu a Petr mě pozval na pivo. Bylo mu vidět na očích, že by si mě moc rád odvedl domů. Ujistila jsem ho, že to opravdu nehrozí. I když mi hlavou blesklo, že bych to alespoň mohla vrátit té holce. Stejně tak, jako to ona tehdy udělala mně. Za pár dní měli svatbu a Petr mi napsal, že dělá asi životní chybu. Já v té době měla jiného a nechtěla jsem si to kazit. Ale malá podlost ve mně nesnesitelně vřela, abych oznámila nevěstě, jak moc ji ženich miluje. Neudělala jsem to.
Autor: Monika Holemá
