Simona (30): Dělala jsem práci, které mě ubíjela. Pak jsem našla své životní poslání

od Nikola Jaroschová
6 minuty čtení
Zdroj: 123RF.COM

Už od dětství mi rodiče do hlavy vštěpovali, že poctivá práce je to nejdůležitější. Mám se dobře učit a odměna přijde sama. Mýlili se. Pokud svoji práci nesnášíte, budete se každé ráno probouzet s odporem. Najděte si práci, která vás bude bavit i naplňovat zároveň, pak už nebudete muset nikdy pracovat.


Klasické dětství

Měla jsem dětství, jako většina – starostlivou matku a otce, co se snažil uživit rodinu. Bohužel se mu to nedařilo a neměli jsme moc peněz. Neustále mi opakovali, že vzdělání a práce jsou nadevše a ať se pořádně učím a mám samé jedničky. K úcty k nim jsem je poslouchala na slovo.

Zdroj: 123RF.COM

Když jsem byla starší došlo mi, že i když jsem rodiče milovala, tak jsem brala rady od někoho, kdo měl školu i řádné vzdělání, ale i přes to málo peněz a neustálý stres. Docházelo mi, že je někde chyba. Nechtěla jsem je ranit, tak jsem nic neříkala.

Peníze nejsou všechno, ale s nimi jde všechno lépe. Bez peněz nemáte na kvalitní a zdravé jídlo, nemáte na školné a na oblečení. Pokud někdy onemocníte, peníze na vitamíny a drahou léčbu jsou vysvobozením. Je to začarovaný kruh. Jak by řekl Robert Kiyosaki je to celé „krysí závod“. Ženeme se do práce, kterou nemáme rádi a za vydělené peníze si kupujeme věci, které nepotřebujeme. Co mít raději práci, která vás baví?

Vzdělání je nadevše?

Zdroj: Todd Arena/123RF.COM

Šla jsem na střední hotelovou školu na obor cestovního ruchu. Nevěděla jsem, co chci v životě dělat a dost mě to trápilo. Po úspěšném ukončení jsem nevěděla, co si počít. Přihlásila jsem se na vysokou školu na obor Management cestovního ruchu. Chodila jsem na zajímavé semináře a měla možnost si vyzkoušet stáže v zahraničí. Byla jsem mladá a nadšená. Viděla jsem se někde ve světě, ale nikdy jsem nevěděla, co přesně bych měla dělat.

Náročná práce

Rodiče na mě stále tlačili, ať nad tím nepřemýšlím a dělám to, co se mi naskytne. Hlavně, ať si nestěžuji, pracuji a dobře vydělávám. Začala jsem tedy jako provozní v malém hotelu. Měla jsem nabídky i ze zahraničí, ale moc mě to už nelákalo. Po strávených měsících na stážích, jsem chtěla zůstat v rodné zemi.

Zdroj: 123RF.COM

A moje práce? Tu jsem začala nenávidět. Neustálá a složitá komunikace s lidmi, kteří nechtěli spolupracovat. Pokojské, které špatně uklízely nebo kuchaři, kteří odmítali udržovat pořádek v kuchyni, neustálé stížnosti od hostů, které jsem musela denně řešit nehledě na to, jestli bylo šest hodin ráno nebo deset hodin večer. Jednou to byl brouk v pokoji číslo 11, jindy zase špatně dovařené maso, chybějící ručníky v sauně nebo pomalý personál. Byla jsem zodpovědná za všechen provoz v hotelu a trávila tam někdy i devatenáct hodin denně. Vstávání do práce mě zmáhalo. Netěšila jsem se tam a při té hrozné představě, kolik stresu zase budu mít, se mi dělalo zle. Někdy jsem i ráno usínala za volantem. V tu chvíli mi došlo, že mám sice hezké peníze, ale nedělám to, co bych opravdu chtěla. Nemám na nic čas a na nějaký vztah můžu rovnou zapomenout.

Jak z toho ven?

Nevěděla jsem co dál, tak jsem si nakoupila plno motivačních knížek a začala číst jako divá. Potřebovala jsem nastartovat intuici a pozitivní myšlení. Byly to knížky především o osobním rozvoji, plánu naší duše a pocitu naplnění. Přečetla jsem toho plno, ale moudrá jsem z toho nebyla. Přišlo mi, že nemám na světě nic, co by mě bavilo nebo zajímalo.

Úkoly vedoucí ke štěstí

Zdroj: 123RF.COM

Pak jsem narazila na jednoduchá cvičení, která vás zavedou ke štěstí. Tak jednoduchá zase nebyla! U někoho trvají pár minut u jiného zase hodiny, ne-li dny. Úkol zněl jasně – napsat deset činností/věcí, které vám dělají největší radost. Může to být cokoliv. Procházky v přírodě, povídání s přáteli, uklízení bytu, posilování těla, pečení koláčů, malování uhlem nebo čtení detektivek. Prostě cokoliv, co vás jen napadne. Napište si deset věcí pod sebe a dokud to nedokončíte, nemůžete pokračovat dál.

Splnit tento úkol mi trvalo pět dní. Měla jsem jen dva body a dumala nad těmi dalšími. Mé nejoblíbenější činnosti zněly: Organizování věcí, procházky v parku, čtení knih, pracování s květinami, vyrábění dekorací, vůně dobré kávy, uklízení bytu, běhání v přírodě, scházení se s přáteli a jezdění na kole.

Perfektní den

Můj seznam mi dělal radost a po jeho dokončení jsem se nemohla dočkat na další úkoly. Připadala jsem si jako ve škole, kde jsem já byla učitel, ale i žák. Pod testem byla snadná otázka. Kolik z výše uvedených věcí denně děláte? Byla to jako ráno pod pás. Jak můžu být v životě šťastná, když ani 20% z mých oblíbených věcí nedělám?

Zdroj: 123RF.COM

Další zadání bylo, ať uspořádáme vypsané aktivity do jednoho dne. Tak, aby tam byly všechny a vytvořily nám perfektní den. Pustila jsem se do toho. Milovala jsem běhání, ale neběhala jsem už roky – když tedy nepočítám nesčetné běhání po schodech v hotelu. Nevím už ani, jak chutná kvalitní káva, piji teď jen tu šílenou z automatu. A knihu? Tu jsem neotevřela několik let.

Začala jsem si plánovat svůj perfektní den a vzala jsem si na to volno. Ráno si půjdu zaběhat do místního parku. Poté se vrátím domů a odpočinu si u šálku dobré kávy s nějakým vášnivým románem v ruce. Pak uklidím byt, protože miluji pořádek a s mojí prací nestíhám ani vyprat prádlo. Odpoledne pojedu navštívit kamarádku, kterou jsem neviděla několik měsíců a po cestě domů si koupím velikou kytici růží – jen tak, pro radost. K večeru se projedu na kole a začnu dál plánovat svoji budoucnost. Přesně tak, jak jsem si den naplánovala, tak se taky uskutečnil. Já se pak cítila nabitá energií a měla jsem chuť objevovat moje další radosti.

Seznam přání

Předposlední bod v tomto cvičení byl vypsat si seznam svých cílů a přání, které v životě chci dosáhnout nebo vyzkoušet. Překvapilo mě, kolik věcí jsem vymyslela a jak jsem se najednou začala těšit.

Poslední úkol

Poslední cvičení bylo nejtěžší ze všech, přitom jsem už tušila, co bude následovat. Z deseti vypsaných aktivit bylo potřeba si vybrat jednu, maximálně dvě, které mám nejvíce ráda. Z nich se pak snažit vymyslet vaše budoucí povolání. Bylo uvedeno několik příkladů:

  1. Pokud rádi cestujete a poznáváte nové kultury, co například pracovat v cestovní kanceláři nebo jako delegát rovnou za hranicemi?
  2. Rádi pijete kávu a seznamujete se s novými lidmi? Nemusíte hned vlastnit kavárnu, ale co takhle v jedné pracovat a zabít tak dvě mouchy jednou ranou?
  3. Máte rádi přírodu nebo zvířata? Tak zkuste pracovat se dřevem, přírodními materiály nebo si založte firmu na venčení pejsků.

Zdroj: 123RF.COM

Množství možností je nepřeberné, stačí se jen pořádně zamyslet. Přijít na moji vysněnou práci mi trvalo další tři dny, ale stálo to za to! Rozhodla jsem se dát výpověď v hotelu a za ušetřené peníze jsem si otevřela malé květinářství. Miluji květiny a starání se o ně a měla jsem se tomu věnovat už dříve. Jako malá jsem ráda chodila do babiččiny zahrádky a milovala vůni jejích růží. Pamatuji si, jak se vždy červenala, když ji dědeček donesl kytici – takovou radost jsem chtěla šířit i já.

Využila jsem nakonec většinu z mých „deseti pilířů činností“. A jak? Cítím opojnou vůni květin každý den, vařím si v klidu jednu z nejlepších káv na trhu, poznávám nové lidi a mohu si vše organizovat sama. Po roce jsem začala vydělávat hezké peníze, a především jsem cítila čistou radost a vnitřní klid. K tomu mám i spoustu volného času a plním si tak své cíle. Za pár dní mám dokonce rande.

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články