Simona (30): Dělala jsem práci, které mě ubíjela. Pak jsem našla své životní poslání

Už od dětství mi rodiče do hlavy vštěpovali, že poctivá práce je to nejdůležitější. Mám se dobře učit a odměna přijde sama. Mýlili se. Pokud svoji práci nesnášíte, budete se každé ráno probouzet s odporem. Najděte si práci, která vás bude bavit i naplňovat zároveň, pak už nebudete muset nikdy pracovat.

Klasické dětství

Měla jsem dětství, jako většina – starostlivou matku a otce, co se snažil uživit rodinu. Bohužel se mu to nedařilo a neměli jsme moc peněz. Neustále mi opakovali, že vzdělání a práce jsou nadevše a ať se pořádně učím a mám samé jedničky. K úcty k nim jsem je poslouchala na slovo.

Když jsem byla starší došlo mi, že i když jsem rodiče milovala, tak jsem brala rady od někoho, kdo měl školu i řádné vzdělání, ale i přes to málo peněz a neustálý stres. Docházelo mi, že je někde chyba. Nechtěla jsem je ranit, tak jsem nic neříkala.

Peníze nejsou všechno, ale s nimi jde všechno lépe. Bez peněz nemáte na kvalitní a zdravé jídlo, nemáte na školné a na oblečení. Pokud někdy onemocníte, peníze na vitamíny a drahou léčbu jsou vysvobozením. Je to začarovaný kruh. Jak by řekl Robert Kiyosaki je to celé „krysí závod“. Ženeme se do práce, kterou nemáme rádi a za vydělené peníze si kupujeme věci, které nepotřebujeme. Co mít raději práci, která vás baví?

Vzdělání je nadevše?

Šla jsem na střední hotelovou školu na obor cestovního ruchu. Nevěděla jsem, co chci v životě dělat a dost mě to trápilo. Po úspěšném ukončení jsem nevěděla, co si počít. Přihlásila jsem se na vysokou školu na obor Management cestovního ruchu. Chodila jsem na zajímavé semináře a měla možnost si vyzkoušet stáže v zahraničí. Byla jsem mladá a nadšená. Viděla jsem se někde ve světě, ale nikdy jsem nevěděla, co přesně bych měla dělat.

Náročná práce

Rodiče na mě stále tlačili, ať nad tím nepřemýšlím a dělám to, co se mi naskytne. Hlavně, ať si nestěžuji, pracuji a dobře vydělávám. Začala jsem tedy jako provozní v malém hotelu. Měla jsem nabídky i ze zahraničí, ale moc mě to už nelákalo. Po strávených měsících na stážích, jsem chtěla zůstat v rodné zemi.

A moje práce? Tu jsem začala nenávidět. Neustálá a složitá komunikace s lidmi, kteří nechtěli spolupracovat. Pokojské, které špatně uklízely nebo kuchaři, kteří odmítali udržovat pořádek v kuchyni, neustálé stížnosti od hostů, které jsem musela denně řešit nehledě na to, jestli bylo šest hodin ráno nebo deset hodin večer. Jednou to byl brouk v pokoji číslo 11, jindy zase špatně dovařené maso, chybějící ručníky v sauně nebo pomalý personál. Byla jsem zodpovědná za všechen provoz v hotelu a trávila tam někdy i devatenáct hodin denně. Vstávání do práce mě zmáhalo. Netěšila jsem se tam a při té hrozné představě, kolik stresu zase budu mít, se mi dělalo zle. Někdy jsem i ráno usínala za volantem. V tu chvíli mi došlo, že mám sice hezké peníze, ale nedělám to, co bych opravdu chtěla. Nemám na nic čas a na nějaký vztah můžu rovnou zapomenout.

Jak z toho ven?

Nevěděla jsem co dál, tak jsem si nakoupila plno motivačních knížek a začala číst jako divá. Potřebovala jsem nastartovat intuici a pozitivní myšlení. Byly to knížky především o osobním rozvoji, plánu naší duše a pocitu naplnění. Přečetla jsem toho plno, ale moudrá jsem z toho nebyla. Přišlo mi, že nemám na světě nic, co by mě bavilo nebo zajímalo.

Úkoly vedoucí ke štěstí

Pak jsem narazila na jednoduchá cvičení, která vás zavedou ke štěstí. Tak jednoduchá zase nebyla! U někoho trvají pár minut u jiného zase hodiny, ne-li dny. Úkol zněl jasně – napsat deset činností/věcí, které vám dělají největší radost. Může to být cokoliv. Procházky v přírodě, povídání s přáteli, uklízení bytu, posilování těla, pečení koláčů, malování uhlem nebo čtení detektivek. Prostě cokoliv, co vás jen napadne. Napište si deset věcí pod sebe a dokud to nedokončíte, nemůžete pokračovat dál.

Splnit tento úkol mi trvalo pět dní. Měla jsem jen dva body a dumala nad těmi dalšími. Mé nejoblíbenější činnosti zněly: Organizování věcí, procházky v parku, čtení knih, pracování s květinami, vyrábění dekorací, vůně dobré kávy, uklízení bytu, běhání v přírodě, scházení se s přáteli a jezdění na kole.

Perfektní den

Můj seznam mi dělal radost a po jeho dokončení jsem se nemohla dočkat na další úkoly. Připadala jsem si jako ve škole, kde jsem já byla učitel, ale i žák. Pod testem byla snadná otázka. Kolik z výše uvedených věcí denně děláte? Byla to jako ráno pod pás. Jak můžu být v životě šťastná, když ani 20% z mých oblíbených věcí nedělám?

Další zadání bylo, ať uspořádáme vypsané aktivity do jednoho dne. Tak, aby tam byly všechny a vytvořily nám perfektní den. Pustila jsem se do toho. Milovala jsem běhání, ale neběhala jsem už roky – když tedy nepočítám nesčetné běhání po schodech v hotelu. Nevím už ani, jak chutná kvalitní káva, piji teď jen tu šílenou z automatu. A knihu? Tu jsem neotevřela několik let.

Začala jsem si plánovat svůj perfektní den a vzala jsem si na to volno. Ráno si půjdu zaběhat do místního parku. Poté se vrátím domů a odpočinu si u šálku dobré kávy s nějakým vášnivým románem v ruce. Pak uklidím byt, protože miluji pořádek a s mojí prací nestíhám ani vyprat prádlo. Odpoledne pojedu navštívit kamarádku, kterou jsem neviděla několik měsíců a po cestě domů si koupím velikou kytici růží – jen tak, pro radost. K večeru se projedu na kole a začnu dál plánovat svoji budoucnost. Přesně tak, jak jsem si den naplánovala, tak se taky uskutečnil. Já se pak cítila nabitá energií a měla jsem chuť objevovat moje další radosti.

Seznam přání

Předposlední bod v tomto cvičení byl vypsat si seznam svých cílů a přání, které v životě chci dosáhnout nebo vyzkoušet. Překvapilo mě, kolik věcí jsem vymyslela a jak jsem se najednou začala těšit.

Poslední úkol

Poslední cvičení bylo nejtěžší ze všech, přitom jsem už tušila, co bude následovat. Z deseti vypsaných aktivit bylo potřeba si vybrat jednu, maximálně dvě, které mám nejvíce ráda. Z nich se pak snažit vymyslet vaše budoucí povolání. Bylo uvedeno několik příkladů:

1. Pokud rádi cestujete a poznáváte nové kultury, co například pracovat v cestovní kanceláři nebo jako delegát rovnou za hranicemi?
2. Rádi pijete kávu a seznamujete se s novými lidmi? Nemusíte hned vlastnit kavárnu, ale co takhle v jedné pracovat a zabít tak dvě mouchy jednou ranou?
3. Máte rádi přírodu nebo zvířata? Tak zkuste pracovat se dřevem, přírodními materiály nebo si založte firmu na venčení pejsků.

Množství možností je nepřeberné, stačí se jen pořádně zamyslet. Přijít na moji vysněnou práci mi trvalo další tři dny, ale stálo to za to! Rozhodla jsem se dát výpověď v hotelu a za ušetřené peníze jsem si otevřela malé květinářství. Miluji květiny a starání se o ně a měla jsem se tomu věnovat už dříve. Jako malá jsem ráda chodila do babiččiny zahrádky a milovala vůni jejích růží. Pamatuji si, jak se vždy červenala, když ji dědeček donesl kytici – takovou radost jsem chtěla šířit i já.

Využila jsem nakonec většinu z mých „deseti pilířů činností“. A jak? Cítím opojnou vůni květin každý den, vařím si v klidu jednu z nejlepších káv na trhu, poznávám nové lidi a mohu si vše organizovat sama. Po roce jsem začala vydělávat hezké peníze, a především jsem cítila čistou radost a vnitřní klid. K tomu mám i spoustu volného času a plním si tak své cíle. Za pár dní mám dokonce rande.

Autor: Monika Holemá