Silvie (32): Přítel se neustále pere, mám strach, aby mi jednou neublížil

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
22756895 s
22756895 s

Chodím s rváčem, můj přítel má neustále potřebu se s někým prát. Jsem z toho už zoufalá, kamkoliv jdeme, tam za chvíli přijíždí policie. Nevím, jestli jde o jeho malé sebevědomí nebo touha si neustále něco dokazovat. Ale já mám jasno, musí se to změnit nebo je mezi námi konec!


Když jsme se seznámili, tak mi na začátku vykládal, jak jej každý šikanoval. Když byl malý kluk, tak ho neustále bil bratr, až tekla krev. Ve škole si jej dobírali, protože byl vysoký a hubený. Vypadal prý jako záchodový pavouk. Když trochu povyrostl, zažil šikanu od sousedů. Pořád ho někdo vyzýval na souboj, asi tušili, že vyhrají.

Posiluje každý den a trénuje bojové sporty

Právě z toho důvodu začal posilovat. Nemá postavu jako kulturista, ale žádný chlap by se za ni nemusel stydět. Z vyzáblého vysokého kluka se stal kus muže. Tak, jak si vylepšil tělo, si měl vylepšit i mysl, to se bohužel nestalo. Nesl si v životě obrovskou křivdu a chuť po pomstě. Kdykoli měl příležitost se prát, využil toho. Věděl, že má větší šance, než tomu bylo dříve. Učil se i bojové sporty, ale kvůli agresivitě jej vždy vyloučili.

Zlomil muži nos, jen proto, že kouřil cigaretu

Jednou nás jeho kamarád pozval do kavárny, abychom oslavili jeho narozeniny. Nikdo tam nepil, měla to být pohodová akce. Káva, dorty, koláčky a osvěžující limonády. To by nesměl být můj přítel, aby to nezkazil! Kavárna byla ve staré historické budově města, kde se nesmělo kouřit. Na chodbě uviděl muže, který si zapaluje cigaretu. Už jsem věděla, že je zle. Řval na něj, ať jde kouřit ven. Cizí muž ho ignoroval a můj drahý se rozběhl a vší silou ho udeřil do obličeje. Kdybych nezasáhla, asi jej umlátí. Všude byla krev. Volali policii a bylo po oslavě.

Zdroj: 123RF.COM

Jednou se naštve a ublíží i mně

Zkuste si představit moji situaci. Bojíte se vyjít ven, aby nedošlo k nějaké bitce. Každá hloupost ho vyprovokuje nebo začne provokovat on sám. Místo romantické procházky v parku naháníte přítele a rozmlouváte mu souboj. Místo oslavy kamaráda, přemlouváte policii, ať to nechá být. Takových příkladů bych vyjmenovala desítky. Neustále jsme něco řešili a měl jednu podmínku za druhou. Na mě ruku nikdy nevztáhl, ale kolikrát šlo vidět, že mu vztek zatemnil mozek. Co když jednoho dne ublíží i mně?

Přestaň se rvát nebo od tebe odejdu!

Dala jsem mu jasné ultimátum – buďto já nebo tvé rvačky. Nechci být přítomna toho, že ho jednou někdo zmlátí. Co by asi udělali se mnou? I jeho kamarádi se rádi perou a pro ránu nejdou daleko. Snad se nad sebou zamyslí a pochopí, že ne vše se řeší pěstmi. Někdy člověk musí přemýšlet a promluvit si o daném problému.

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články