Šárka (42): Myslela jsem, že se sousedi hádají kvůli prkotinám. Pravý důvod otřásl celým barákem

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena 48 1
zena 48 1

Už několik let žije Šárka v panelovém domě na malém městě. Poslední půlrok si ale nemohla nevšimnout toho, že sousedi z vedlejšího bytu mívají mezi sebou pravidelně poměrně hlučné hádky.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Nejprve si myslela, že mají špatné období a brzy se to zase uklidní. Z jejich bytu byl slyšet hluk, křik a pláč. Ale když ani po dvou měsících nebyla situace lepší, začalo Šárku i další obyvatele domu chování štvát.

„Vždycky to byli milí lidé. Ale poté, co se z jejich bytu ozýval každý večer randál, museli jsme na ně několikrát volat i policii. Přitom se ale na ulici tvářili jako nejlepší pár světa. Myslela jsem si proto, že jsou zkrátka výbušní a hádají se kvůli nesmyslům.“

Policie u nás bývala často, jenže naposledy odešli i se sousedem v poutech

Šárka vypráví, že ona sama několikrát volala na policii, jindy byla jenom svědkem toho, jak v jednu ráno strážníci napomínali sousedy, aby nerušili noční klid. „Stalo se to několikrát. Ale vždy to na pár dní pomohlo,“ dodává.

„Říkala jsem si, že nepůjde o nic vážného, dříve to přece byli tak skvělí lidé. Myslela jsem, že jak se změnili k horšímu, jednou se zase změní situace k lepšímu. Ale mýlila jsem se.“

Jednoho dne si vpodvečer přišla pro souseda policie. Šárka byla jednou z mnoha, kdo se z okna dívali, jak v poutech nasedá do policejního auta a odjíždí pryč.

„Samozřejmě jsem nebyla jediná zvědavá. Snažila jsem se hned druhý den mluvit se sousedkou, ale nic jsem z ní nedostala. Řekla mi, ať se starám o své, že se jí manžel určitě brzy vrátí.“

A tak se Šárka musela spolehnout na to, že se brzy něco doslechne od ostatních v domě. A jak už to tak chodí, pravda se dlouho neutajila a k ní se dostaly informace, které všechny v bytovce zaskočily.

Bydlel tu s námi násilník a agresor

„Ve filmech se často říká, že se násilník na první pohled nepozná. Teď už vím, že je to pravda. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že zrovna ten mile vypadající pán z bytu vedle nás je takový, jaký je,“ vysvětluje Šárka.

„Vyšlo najevo, že svou ženu poté, co potratila jeho dítě, začal pravidelně bít. Nedokázal se smířit s tím, že se jim nenarodil syn nebo dcerka, probudily se v něm násilnické sklony.

Ona ho ale i tak bránila. Když se spolu hádali, vypovídala policii, že se nic neděje, modřiny schovávala pod dlouhý rukáv. Nakonec se ale pravda dostala ven, a tak si jejího muže odvedli.“

Šárka se teď bojí, že pokud nebude sousedka vypovídat, její muž se vrátí. Potom bude celý barák žít ve strachu se mu podívat do očí. „Není příjemné zjistit, že vedle vás bydlí chlap, který vlastní ženu bije,“ dodává.

Celý panelák se teď třese strachy, jak to nakonec dopadne. Všem je líto sousedky, která si s manželem vytrpěla své, každý se ale bojí také sám o sebe. Jestli bude nakonec násilník potrestán, nebo mu všechno projde, prozradí až čas.

Autor: Šárka Cvrkalová


Související články