Ačkoli v manželství není šťastná, nedokáže v sobě najít dostatek odvahy, aby od manžela odešla. Manželovi se tak neustále podřizuje a opakovaně se před ním ponižuje jen proto, aby měla s dcerou střechu nad hlavou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
E-mail od Šárky vnímáme jako způsob, jak si alespoň trochu ulevit. Šárka v nás našla vrbu, které se mohla svěřit s tím, co nikomu jinému říci nemůže.
Manžel byl vždycky rázné povahy. Poslední roky se jeho chování ještě zhoršilo
Šárka svého manžela v e-mailu nepopisuje zrovna pozitivně. Píše o něm, že byl vždycky ráznější povahy a pro hrubé slovo nikdy nešel daleko.
„Už když jsme spolu před lety začínali, všímala jsem si, že má výbušné stavy a nedokáže kontrolovat vztek,“ přiznává Šárka. I přesto si ho ale vzala, protože jak sama napsala – milovala ho.
Postupem let se ale chování jejího manžela začalo zhoršovat. Výbuchy vzteku byly stále častější a došlo i na Šárčino ponižování.
O všem doma rozhodoval manžel. Moje slovo nemělo žádnou váhu
„Ať už šlo o cokoli, manžel o všem rozhodoval,“ pokračuje Šárka. „Nákupy, výdaje, vybavení domácnosti – všechno řídil on. Moje slovo nic neznamenalo,“ dodává.
Šárka se nám svěřila, že manžel rozhodoval i o tom, kde a jak bude pracovat. Proto také v posledních letech několikrát změnila práci. Manželovi se totiž pořád něco nelíbilo.
„Než jsem před třemi roky otěhotněla, donutil mě měnit práci každého půl roku,“ vysvětluje pisatelka e-mailu. „Stačilo málo, třeba neplánovaný přesčas, menší plat, a hned bylo doma zle.“
Nemám práci ani peníze. Proto se před manželem ponižuji
Šárka je momentálně na rodičovské dovolené. I o té totiž rozhodl její manžel a Šárka si ji musela nechat rozpočítat na čtyři roky.
„Momentálně jsem bez práce a bez peněz, protože ty má pod palcem manžel,“ pokračuje Šárka. „Proto se chovám tak, jak manžel píská. Ponižuji se a nechávám sebou zametat jen proto, že aktuálně nemám jinou možnost,“ dodává smutně.
Šárka se netají tím, že nemá s dcerou kam jít a bojí se, že pokud by nebyla manželovi po vůli, vyhodil by ji s malým dítětem na ulici.
Doufám v lepší zítřky, zatím jsou ale v nedohlednu
„Ačkoli nyní nemám jinou možnost než se podřizovat manželovi a poslouchat ho na slovo, stále doufám, že se to jednoho dne změní,“ dodává Šárka naději sama sobě.
Je totiž přesvědčená, že jen co se bude moci vrátit do práce, začne si odkládat peníze a jednoho dne od manžela i s dcerou uteče.
„Nebude to hned, ale už teď se nemůžu dočkat,“ svěřuje se Šárka. „Těším se, až se vymaním ze spárů člověka, kvůli kterému momentálně nežiji, ale jen přežívám,“ uzavírá s nadějí.
Autor: Nikol Kolomazníková
