Těhotenství jsem nikdy vědomě neodkládala. Po miminku jsem velmi toužila a s manželem jsme to nechávali na osudu – nijak jsme se nechránili a zkrátka čekali, až to přijde. Když se mi ani po pěti letech nepodařilo otěhotnět, podstoupili jsme řadu vyšetření, která pro nás byla psychicky velmi náročná. Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že se nám to nepodaří přirozenou cestou, jenže pak zasáhl osud a já na těhotenském testu konečně spatřila vytoužené dvě čárky.
Těhotenství bylo rizikové
Moje těhotenství bylo nejen vymodlené, ale bohužel i rizikové. Na začátku jsem krvácela a musela užívat nejrůznější tabletky na podporu udržení. Už ve druhém měsíci jsem nastoupila na nemocenskou a doma musela dodržovat lékařem přísně nařízený klidový režim. Manžel mě sice plně podporoval a snažil se mi dávat naději, já jsem si ale začínala všímat drobných změn v jeho chování – bylo toho na něho prostě moc.
Zdroj: 123RF.COM
V pátém měsíci jsem musela do nemocnice
Na začátku pátého měsíce jsem se probudila se zvláštním mokrým pocitem. Nenapadlo by mě, že by mi mohla unikat plodová voda, proto jsem byla v šoku, když mi lékař na kontrole nařídil hospitalizaci. V nemocnici mi hrozili předčasným porodem a po psychické stránce jsem na tom byla velmi špatně. Tak moc jsem se bála, že se miminku bude chtít na svět už tak brzy, vždyť naše dcerka, kterou jsem s láskou nosila pod srdcem, měla ještě spoustu času!
Zdroj: 123RF.COM
Po dvou týdnech v nemocnici byla pohroma zažehnána. Pustili mě domů, ale přesto se lékař se mnou a manželem loučil se slovy, že předčasný porod nelze vyloučit. To nám na psychice příliš nepřidalo, žili jsme s neustálým pocitem strachu z každého zabolení břicha, z každého lehkého krvácení.
V noci mě probudily bolesti
Byla jsem zrovna ve 31. týdnu těhotenství, když mě uprostřed noci probudily silné bolesti. Okamžitě jsem budila manžela a s hrůzou spěchala do nemocnice. Lékař měl jasno: rodila jsem! Nastal neskutečný chaos, už mě nestihli převézt do perinatologického centra, které se zaměřuje na péči o mimika všech váhových kategorií.
Po třech hodinách se nám narodila dcera Leontýnka. Byla tak strašně maličká! Vážila jen 1 490 kilogramů a měřila 39 centimetrů. Okamžitě ji převezli, aby dostala tu nejlepší péči.
Manžel to nezvládal
Celé těhotenství pro mě a manžela bylo psychicky velmi náročné. Po narození dcery to bylo ještě horší. Já jakožto matka jsem se snažila udržet, naše dcerka potřebovala, abychom byli silní. Ale manžel to nezvládal. Pohled na maličké miminko napojené na řadu přístrojů, všechny ty hadičky…Zkrátka to neunesl.
Lékaři nám od začátku jasně řekli, že je zde řada komplikací. Přesto naše maličká bojovala. Věřím, že čerpala sílu ze mě, nehnula jsem se od ní na krok. A manžel? Ten mi měsíc a půl po narození naší krásné dcerušky suše oznámil, že chce požádat o rozvod. Zasáhlo mě to, ale nemohla jsem se zhroutit, musela jsem tu být pro dceru. Nemohu se na manžela zlobit, že neunesl tíhu osudu. Život nám zkrátka nadělil a bylo jen na nás, jak se s tím popereme. A on se s tím poprat nedokázal.
Autor: Nikol Kolomazníková
