Čtenářka Šárka se v e-mailu do redakce svěřila s tím, jak se její syn (8) v poslední době trápil a ona se snažila jeho problémy vyřešit. Do školy se vždy těšil, ale najednou úplně otočil, tvrdil, že je mu špatně a plakal, když se tam měl vrátit. Teprve několik týdnů poté Šárka zjistila, jaké těžkosti zažívá ve škole.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Do školy se vždy těšil za kamarády
„Můj syn sice neměl učení moc v lásce, ale do školy se i přesto těšil. Měl tam spoustu kamarádů, se kterými mohl o přestávce dovádět, vždy mi o tom doma vyprávěl,“ tvrdí Šárka. Pak se ale něco stalo a Šárka ze syna nemohla dostat co. „Přestal si s sebou nosit hračky na přestávky, nemluvil už o tom, jak si hrají s kamarády, dokonce párkrát předstíral nemoc, aby nemusel jít do školy,“ vypráví.
Šárka se rozhodla, že celou situaci vyřeší
Navštívila synovu třídní učitelku, aby se jí zeptala, zda mu ve třídě někdo neubližuje. Ona však o ničem nevěděla, ale slíbila, že se na situaci více zaměří. „Stav mého syna se ale mezitím zhoršoval. Plakal už skoro pořád. Když přišel ze školy i když do ní měl odcházet. Chřadl mi před očima,“ vypráví.
„Snažila jsem se ho přimět, aby mi vše řekl, ale nepodařilo se mi to. Nevím, jestli se bál nebo mi nedůvěřoval,“ popisuje.
Pomohl až školní psycholog
Nebyla jiná možnost než vyhledat odbornou pomoc. Šárka neváhala a oslovila školního psychologa, protože si vzpomněla, jak je ředitel na třídních schůzkách upozorňoval, že přesně jeho schopnosti mohou být nápomocné ve chvíli, kdy si rodiče neví rady. „Odvedla jsem syna k psychologovi a stačilo jen jedno sezení a bylo vše jasné,“ tvrdí.
Šárčin syn se totiž psychologovi svěřil s tím, že do vedlejší třídy přestoupil z jiné školy žák, který je větší než on. Vždy o přestávce za ním prý chodí. Na začátku po něm chtěl jen svačiny a kradl mu hračky, ale později došlo i k fyzickému násilí a ostatní děti se s ním přestaly bavit.
Šárka konečně mohla začít situaci řešit
„Nedovedu si představit, jak syn trpěl. Učitelku neviním, jelikož si problému nemusela všimnout, ale bylo potřeba, aby někdo zakročil,“ tvrdí Šárka. Okamžitě dala vědět vyučujícím, jaká nastala situace, a žádala, aby na jejího syna dohlédli i v době přestávek. „Všichni byli vstřícní, pochopili, kde je problém, a snažili se ho se mnou řešit,“ tvrdí.
Nakonec se ukázalo, že Šárčin syn není jediný, kdo má s novým spolužákem problém. Situace se i nadále řešila, až nový žák znovu přestoupil. „Syn je teď zase v pořádku, ale je vidět, že cizím dětem méně důvěřuje,“ tvrdí.
Autor: Tereza Hotovcová
