Sára (31): Spolubydlící skončila v nemocnici a její zanedbaná kočka nám zůstala na krku

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zenakocka
zenakocka

S přítelem jsme brzy po nastěhování do bytu zjistili, že nezvládáme platit nájem a tak jsme si sehnali spolubydlící do prázdné místnosti. Měli jsme kocourka, a když proto psala, zda nám nevadí kočička, řekli jsme si, že si alespoň budou moci hrát.


To se ale ukázalo jako mylná myšlenka. Andrea – tak se spolubydlící jmenuje – odcházela každé ráno v pět hodin do práce a vracela se v osm večer. Řekla nám, abychom Andy nechávali zavřenou. „Ona je tak zvyklá,“ sdělila nám, když jsme kočičku politovali. A nám došlo, že v předchozím bydlení to asi kočka měla úplně stejné.

Nemohli jsme ji tam nechat celé dny

Kočky o sobě samozřejmě vzájemně věděly a tak stála každá z jedné strany dveří a celé dny mňoukaly. Proto jsme se s přítelem rozhodli, že Andy budeme pouštět. S naším Matýskem si celý den hráli, kamarádili spolu, naučili se žrát z jedné misky. Když jsme se o tom Andree zmínili, nebyla nadšená, ale tak nějak nad tím mávla rukou se slovy „Tak si s ní dělejte, co chcete.“

Kočce všechno zakazovala

Zdroj: axeiz/123RF.COM

Kočka měla pravidelný režim. Ráno dostala žrádlo a vodu, a když se jen přiblížila k misce našeho kocourka, dostala vynadáno. Jednou okusovala pažitku v květináči a Andrea se naštvala, že s ní pak nehodlá lítat po veterinářích. Marně jsme jí vysvětlovali, že té kočce nejspíš něco chybí a že pažitka ji rozhodně nezabije. Náš přístup ke kočce se přestal Andree líbit a začala ji opět zavírat.

Když byla přes den náhodou doma, zavřela se s kočkou v pokoji a v případě, že začala Andy škrábat na dveře nebo mňoukat, vynadala jí. Lásku ji neprojevovala pohlazením, ale taháním a nošením po bytě z místa na místo. Naopak když se kočka mazlit chtěla, odstrčila ji, že nemá čas.

Kočka začala mít raději nás, a to se Andree nelíbilo

Když jsme večer seděli s přítelem u televize, Andy vyskočila k nám, mazlila se a vrněla. Jakmile si toho ale spolubydlící všimla, přišla k ní, vzala ji do náruče a odnesla ji pryč s tím, že nemá otravovat. Marně jsme jí vysvětlovali, že nás neotravuje.

Spolubydlící skončila v nemocnici. Ač nerada, přenechala nám Andy na starost

Šlo o poměrně komplikovanou zlomeninu, která se měla léčit až čtrnáct dní v nemocnici. Andy s námi trávila večery, žrala s Matýskem z jedné misky, byla spokojená a nic jí nechybělo. Když se spolubydlící vrátila domů, začala mít problém s naším kocourem. Vadilo jí, že jí chodí do pokoje, že žere s Andy z jedné misky, že je moc divoký, zkrátka všechno.

Na mého přítele už to bylo trochu moc. Vyčetl spolubydlící, že se o kočičku nestará a pak má hloupé narážky na našeho kocoura. Přidala jsem se, protože se nám ani jednomu nelíbilo, že je Andrea celé dny pryč, kočku spíš mučí, než aby se jí věnovala a nebýt nás, tak to zvíře umře na samotu.

Možná jsme to tenkrát přehnali, protože jsme na ni vychrlili všechno najednou a bylo vidět, že jí to zaskočilo. Nakonec to ale mělo dobrý konec. Andrea přiznala, že ji během jejího zranění vyhodili z práce a že si hledá něco nového. Kvůli rehabilitacím a obcházení pracovních míst prý opravdu nemá na Andy čas a chce jí dát do útulku.

Ta informace nás zasáhla a nechápali jsme, jak se takhle může někdo zachovat. Měli jsme asi měsíc před stěhováním do nového bytu a tak jsme se rozhodli, že si Andy vezmeme s sebou. Andrea nám byla vděčná, a i když se podle nás zachovala hrozně, už jsme ji s přítelem nic nevyčítali. Konec konců – každý svého štěstí strůjce.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články