Růžena (69): Vnoučata jsem neviděla několik let. Konečně je zase mohu obejmout

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
starsi zena
starsi zena

Na vnoučata jsem čekala opravdu dlouho. Moje jediná dcera odjakživa tíhla mnohem více ke kariéře než k založení rodiny. Bylo jí třicet, když přišla na svět moje první vnučka Simonka, po dvou letech následoval vnouček Lukášek. Vnoučata vnesla do mého života konečně trochu radosti, kterou jsem po manželově smrti postrádala. Nemohla jsem se jich nabažit, bohužel jsem si je ale příliš neužila.


Dostala lepší pracovní nabídku

Když byly Simonce 4 roky a malému Lukáškovi čerstvě 2, dostala dcera pracovní nabídku, která se dle jejích slov neodmítá. Byla to nabídka, která přichází jen jednou za život. Měla možnost odjet pracovat na pobočku do New Yorku a asi chápete, že žena, pro kterou je kariérní život priorita, nad takovou možností dlouho neotálí. Než jsem se nadála, stěhovala se celá jejich rodina za velkou louži. Zůstala jsem tady sama.

Zdroj: 123RF.COM

Slíbila, že budeme udržovat kontakt

Se svou dcerou Monikou jsem vždycky měla dobrý vztah. Na spoustě věcí jsme se sice neshodly, ale tak už to zkrátka někdy bývá. Když ale začala upřednostňovat kariéru před rodinným životem, narazily jsme mezi sebou na překážku, kterou se nám nedařilo společně překonat. Bohužel se stalo, že jsme se docela odcizily, a už v době, kdy ještě dcera žila s rodinou tady, mě příliš často nenavštěvovala. Já zůstala po smrti manžela sama a kontakt s blízkými mi velmi chyběl.

Když se dcera stěhovala za hranice, slibovala mi, že budeme udržovat kontakt. Dokonce se dušovala, že budou často jezdit, abych mohla vnoučata vídat. Bohužel se tak nestalo. Po přestěhování mi zavolali všehovšudy asi čtyřikrát a pak kontakt utichl.

Strašně mi chyběli

Snažila jsem se s dcerou spojit, ale marně. Nereagovala na moje zprávy. Doufala jsem, že alespoň zeťovi dojde, že mi děti chybí, jenže buď mu o mých pokusech o kontakt Monika vůbec neřekla, nebo mu něco napovídala, protože jsem se žádného spojení nedočkala ani z jeho strany. Děti mi strašně moc chyběly a nebudu lhát, když řeknu, že se mi stýskalo i po dceři. Ať už to mezi námi bylo jakékoli, stále jsem ji velmi milovala.

Zdroj: Trendsetter Images/123RF.COM

Setkali jsme se po letech

Loni začátkem roku to bylo osm let, co jsem rodinu neviděla a ani se s ní nijak nespojila. Pak přišel šok, když se jednoho dne, bez jakékoli zprávy, dcera zjevila u mých dveří. S pláčem, což mě velmi překvapilo. Vyprávěla, že jí došlo, jak strašně se zachovala, a že nyní už ví, že kariéra není všechno. Přivedla dokonce i moje milovaná vnoučata, která jsem tak mohla po nekonečných osmi letech konečně zase obejmout.

Rodina už zůstane tady u nás. Děti už jsou veliké, z vnučky je slečna a Lukášek už má svoji hlavu. Všechny strasti jsem hodila za hlavu a zapomněla jsem i na to, že mě dcera vyškrtla ze svého života. Jsem šťastná, že je mám zase u sebe. Všechny.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články