Lidé na rakovinu umírají všude po celém světě. Báli jsme se jí samozřejmě s manželem i my. A to tak dlouho, dokud se neprokázalo, že jisté nádory na močovém měchýři má. Doktoři tvrdili, že se na problém přišlo včas a že by mohli manžela nemoci zbavit.
Před první operací byl nervózní. Kdo by nebyl. Pamatuji si, jak jsem byla každou minutu s ním a uklidňovala ho, že všechno bude v pořádku. Několik dní si pobyl v nemocnici. Nechtěla jsem ho v jeho problémech nechat samotného a tak jsem s ním každý den, celé návštěvní hodiny, trávila na pokoji. Když ho pustili domů, nastaly nám dva nekonečné měsíce čekání na výsledky.
S radostí mi oznámil, že operací se problém odstranil. Začal žít opět naplno
Zdroj: 123RF.COM
Po kontrolním vyšetření u lékaře mi vesele oznámil, že je prý zcela zdravý. Také mi slíbil, že si bude odteď užívat každý den, jako by byl jeho poslední. Prý mu rakovina otevřela oči a on už nechce ztrácet ani minutu. A náš život se tak opravdu změnil. Jezdili jsme na výlety, několikrát mě vzal do zahraničí, tři roky jsme si v podstatě pouze užívali.
Manžel byl ale i ve svém věku natolik akční, že se mu podařilo si při pádu na horolezecké stěně komplikovaně zlomit nohu. Musel proto na poměrně složitou operaci. Po předoperačních vyšetřeních mi doktor oznámil, že noha se muži sice zahojí, bohužel u něho však objevili poměrně hodně rozšířené metastáze rakoviny.
Nadávala jsem na doktory, než se mi manžel přiznal, že mi celé ty roky lhal
Ošetřujícímu lékaři jsem vyprávěla, jak se můj muž před lety s rakovinou léčil a jak mu bylo řečeno, že je v pořádku. Nadávala jsem na doktora, který tenkrát manželovi výsledky předal. Myslela jsem, že se mohl léčit a nemoc tak třeba překonat. Doktor se mnou soucítil. O to hloupěji jsem si připadala, když mi manžel řekl, že to je celé vlastně trochu jinak.
Tenkrát se totiž nedozvěděl, že je v pořádku, ale naopak, že se jeho nemoc rozšiřuje. Nechtěl mě ale trápit a proto se rozhodl žít naplno a ukázat mi, s jakým skvělým chlapem žiji. Plakala jsem, když mi to vyprávěl. Byla jsem naštvaná, že mě tak obelhával, zároveň jsem ho chápala a mrzelo mě, co všechno pro mě udělal. Tajit takovou dobu tak velký problém jen proto, abych já byla šťastná, pro něho muselo být nesnesitelné.
Podle doktorů má můj muž před sebou zhruba půl roku života. Chtěl by prý ještě cestovat, ale já chci, aby se šetřil. Čekat na ten osudný den je nesnesitelné. Je sobecké říci, že mi bylo lépe, když jsem o manželově nemoci nevěděla. Bohužel je to pravda. Každým dnem myslím jen na nejhorší a bojím se toho, že brzy zůstanu sama.
Autor: Šárka Cvrkalová
