Myslel si, že ji potkal smutný osud. Když se ale dozvěděl pravdu, pochopil, že Adriana je pouze vypočítavá žena, která si vymyslí cokoli, aby získala to, co chce. Když se s ní rozcházel, nechápal, že někdo takový vůbec existuje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Roman chodil s Adrianou tři roky. Vzhledem ke svému věku a touze založit rodinu se ji chystal požádat o ruku. To podle svých slov naštěstí nestihl. Včas totiž zjistil, že všechno, co mu o sobě navykládala, byla lež.
Když jsem ji potkal, truchlila nad ztrátou přítele
„Seznámili jsme se přes internet. Já si dlouho nedokázal najít ženu, ona hledala stálého partnera, protože se bála, že ve svém věku už nikoho nesežene. Hned na první schůzce se mi přiznala, že ještě donedávna žila s přítelem. Ten ale prý před dvěma měsíci zemřel při tragické autonehodě,“ popisuje Roman. I když mu tehdy Adriana řekla, že se nového vztahu bojí a ráda by nespěchala, byl nakonec překvapen tím, jak rychle se dali dohromady.
„Nechtěl jsem jí smrt přítele připomínat. Bylo mi s ní dobře. Po několika schůzkách jsme začali fungovat jako oficiální pár a po půlroce spolu začali bydlet. Až později jsem se jí ptal na ten osudný den, kdy přišla o přítele. Vyprávěla mi téměř se slzami v očích, jak se v nemocnici po jeho těžké operaci dozvěděla, že nebyla šance na záchranu.“ Adrianin příběh Romana tehdy dojal, a dokonce plakal a utěšoval ji. Když teď zná pravdu, připadá si jako hlupák, že ho tehdy lež tak sebrala.
Kamarádka mi řekla, jak se věci skutečně mají
Když jednoho dne zazvonila u Romanových dveří žena, která se představila jako stará Adrianina známá, pozval ji dál. „Říkala, že dostala od Adriany adresu a slíbila, že se někdy staví. Moje přítelkyně nebyla tehdy doma, ale měla se brzy vrátit. Tak jsem se dal s její kamarádkou do řeči zatím sám.“
Právě mezi řečí ale přišla řada na Adrianina bývalého přítele. „Když jsem říkal, že zemřel, kamarádka se vyděsila. Ptala se, kdy se to stalo, že prý s ním před několika týdny mluvila. A tehdy mi řekla, že se s Adrianou rozešel proto, že mu byla nevěrná. Když potom zjistila, že jsem o ničem z toho neměl ani tušení, prosila mě, abych Adrianě nic neříkal. To jsem ale nemohl.“
Ještě ten den se Roman s Adrianou rozešel. Nedokázal žít s někým, kdo si tak hloupě vymýšlel, aby zakryl svou chybu. „Donutila mě truchlit nad chlapcem, kterého podvedla. Tvrdila mi úplně nesmysly jen proto, abych se do ní zamiloval. Nechápu, jak jsem mohl podlehnout,“ končí příběh.
Autor: Šárka Cvrkalová
